waj-čchi (waiqi) - vnější čchi, dech, vdechovaný a vydechovaný vzduch.
waj-tan (waidan) - vnější alchymie, vnější elixír nebo rumělka.
Wang Pi (Wang Bi) - 226-249, autor významných komentářů k Tao-te-ťingu a Knize proměn. Ve svém komentáři k I-ťingu ho interpretuje jako knihu moudrosti a nikoli věštební příručku.
Wej Po-jang (Wei Boyang) – 2 st.př.n.l, významný taoistický mistr, jemuž je připisován nejstarší alchymistický traktát, nazvaný Čou-i cchan-tchung-čchi, což lze nepřesně přeložit jako "Trojí shoda mezi cestami Nebes", Podnebesí a Člověka anebo Trojí shoda cest I-ťingu, taoismu a alchymie. Toto dílo se zabývá především transmutací kovů a výrobou rumělky, sloužící k výrobě elixíru nesmrtelnosti. Ústřední myšlenkou díla je, že v alchymistické peci lze urychlit přirozenou přeměnu. Je interpretováno jako dílu jak vnější, tak vnitřní alchymie a lze v něm i nalézt symbolický popis taoistických sexuálních praktik.
wu-šu (wushu) = čchi-kung
wu-ťi (wuji) - "nemající hranice"; nekonečné, nepodmíněné, nemající vlastnost, prapočátek, beztvaré a nepoznatelné, kam se vše navrací.
wu-tou-mi-tao - Cesta pěti měřic rýže, taoistická sekta, kterou založil (kolem roku 142??) Čang Tao-ling.
wu-wej (wuwei) - "nečinění", taoistický pojem o nezasahování do přirozeného běhu věcí nebo možná lépe řečeno jednání prosté každé žádostivosti a sobectví. Postoj taoistického světce.