3. kapitola - Úsměv lehce přemůže tvrdost

Zuby jsou tvrdé a vypadávají; jazyk je měkký a zůstává. - čínské přísloví

Přirozený vnitřní úsměv dítěte je pro dospělé připomínkou toho, co ztratili a co se snaží duchovně obnovit.

Fotografie: Sonja Bosic oslavuje první narozeniny jako v extázi vnitřním úsměvem. Její matka Emilee říká "Sonjin duch ke mně poprvé přišel ve vizi při skupinové taoistické meditaci několik dnů předtím, než jsem otěhotněla. Cvičila jsem s ní vnitřní úsměv během těhotenství. Od té doby, co se narodila, pociťuji, jak její vnitřní úsměv září zpět do mě v každém okamžiku!"

 

Vnitřní úsměv je považován v první řadě za vodní neboli jinovou taoistickou metodu vnitřní alchymie. Je to měkká metoda, a taoismus vždy zdůrazňoval, že měkkost překoná tvrdost, že voda může rozhlodat i nejtvrdší kámen. Protože původní pole čchi tao teče jako ohromný subtilní oceán energie, ze kterého se vše rodí, je samotný taoismus často nazýván cestou řečiště.

Taoistická kosmologie je tak považována za celkově mnohem ženštější než západní náboženství se svým důrazem na patriarchálního boha otce s dlouhým bílým vousem. Taoismus používá četné obrazy vody a kosmologicky se zaměřuje na mateřskou funkci přírody při rození se "deseti tisíce věcí". Obsahuje mnoho metod, které se zaměřují na jinový princip vnímání přírodního toku čchi. Jednoduše voda je nejrozšířenější rozpouštědlo na světě.

Ale nikdo by se neměl klamat a vyzdvihovat toto použití jinového principu nebo "měkkých" metod jako je vnitřní úsměv a tvrdit, že jinové metody jsou povzneseny nad jangové nebo ohňové metody. Vodní i ohňové metody jsou v taoistické tradici vnitřní alchymie oceňovány stejně. Tao je nakonec o tom, jak obnovit rovnováhu a harmonii mezi vodou a ohněm tak, že jedno neovládá druhé.

Toto je zvláště zřejmé v Sedmi alchymistických formulích nesmrtelnosti od Oblaka, které zahrnují tři formule kchan a li (vodu a oheň) pro střední stupeň známý jako menší, větší a největší osvícení. Voda je uvedená nejprve, ale oheň ji musí vyrovnat. Ve finálních třech vzorcích se adept pohybuje mimo tuto polaritu.

Podle výcvikového pořadí taoisté nejprve obvykle zkultivují jinovou neboli vodní stránku těla, aby vytvořili zakotvení pro jang nebo oheň, který je v dalším uveden do základu těla a vody. Toto je také případ s vnitřním úsměvem, a proč je vyučován v první formuli. Ale nakonec jsou jinová a jangová čchi kultivovány zpět do své původní formy jako jϋan čchi. Toto je taoistický přístup ke všem vyšším úrovním čchi-kungu a meditace.

Vnitřní úsměv je konečnou metodou na aktivaci jednotlivé frekvence šen (ducha nebo inteligence) uvnitř vašeho vnitřního pole čchi. Tento duch je tak hluboký, že je snadné zpočátku minout jeho subtilní sílu, přeskočit ji pro něco hmatatelnějšího a povrchnějšího. Zkoumal jsem Sedm alchymistických formulí od Oblaka více než deset let, než jsem si uvědomil, že vnitřní úsměv je klíčovou praxí spojující všechny formule.

 

Úsměv spojuje vnitřní srdce s původním duchem

Objevil jsem, že vnitřní úsměv spojuje fyzické tělo se všemi úrovněmi subtilního těla v kosmu. Dociluje toho kultivací původního ducha. Můj začáteční zážitek vnitřního úsměvu nebyl opravdu tak vnitřní, jak jsem původně věřil. Abych to mohl objevit, musel jsem zpracovat svou cestu sedmi formulemi mapujícími hluboký vnitřní terén. To mi umožnilo zažít taoistickou subtilní energetickou kosmologii – základní formule – jako svou vlastní vnitřní realitu.

V jednu chvíli jsem se vrátil k Mantaku Chiovi a ptal se ho na jeho vztah s Oblakem, taoistickým poustevníkem, který ho naučil alchymistické formule. Zeptal jsem se Chii, jakou na něho má nejsilnější vzpomínku. Chia odpověděl bez váhání, "Oblak měl hlavně neuvěřitelný úsměv. Byl vždy uvolněný a usměvavý, což způsobovalo, že jsem se cítil, jako by na mne svítilo slunce, když jsem mu byl nablízko. Jeho úsměv mi dělal dobře. Chtěl jsem mu být vždy nablízku."

Toto potvrdilo mé vlastní pozorování, že vnitřní úsměv je obojím: začátečnickou praxí i květem pokročilé praxe. Je alfou a omegou taoistické vnitřní alchymie. Zasadíte pravé semeno usmíváním se na svého původního ducha (jϋan šen), živíte ho vodou (jin) a ohněm (jang) a vnitřní esence toho semena bude kvést (jϋan šen se na odpověď usmívá z vašeho nitra).

"Semeno" zasazené vnitřním úsměvem je skutečnou duchovní kvalitou plynoucí z nejhlubší úrovně lidského srdce. Taoistická představa o obyčejném srdci, "srdce-mysl" sin (xin) je zdrojem vnějšího úsměvu. Toto srdce-mysl ovládá osobnost. Vnitřní úsměv plyne z hlubšího "srdce" v původním duchu (jϋan šen), který může být popsán jako vůdčí inteligence za naší duší.

 

 

Neutrální úsměv přijetí kontra činy lásky

Používání západního pojetí "lásky" nebo dokonce buddhistického pocitu "soucitu" na popis duchovní kvality vnitřního úsměvu je nedostatečné, protože jsou zabarveny asociací osobního já - vyjádřením nějaké kvality nebo vnější akce. To představuje egoistický názor, který obvykle zahrnuje milující nebo soucitnou osobu projektující svou duchovní kvalitu na někoho, kdo se cítí nemilovaný nebo trpí.

Pozoroval jsem tuto "ctnostnou projekci" velmi názorně, když jsem pracoval jako válečný dopisovatel v Africe. Mnoho hladovějících lidí potřebovalo potravinovou pomoc, kterou dostávali. Ale oni odmítali bohaté západní donory, protože pociťovali, že na ně hledí svrchu. Předvádění lásky a soucitu před druhými nezvýší nezbytně jejich pocit duchovní důstojnosti. Jestliže ctnost není doprovázena opravdovou pokorou, může být nakažena nevědomým pocitem "já jsem nahoře, a vy jste tam dole".

Esence vnitřního úsměvu je neutrálnější. Vnitřní úsměv je pravděpodobně o něco blíže k zážitku bezvýhradného přijetí. Jádrem kvality bezvýhradného přijetí je úsměv vnější biologickou vrstvou sebe k jádru bytosti, což vytvoří zpětnou vlnu energie úsměvu, která vyzařuje zpětně z nitra a protéká tělesnými kanály čchi.

Tato čchi postupně vyzařuje kvalitu bezvýhradného přijetí do jádra buněk a do subtilních těl. Tato subtilní těla jsou vrstvami pole čchi, které udržují formu našeho osobního fyzického, sexuálního, emočního, duševního, duchovního a nesmrtelného sebe sama.

Používáním vnitřního úsměvu neprojektujete přijetí na někoho jiného. Nenapadáte jiné pocitem pocházejícím z duchovní nadřazenosti, od více milujícího nebo více soucitného, než jejich zraněná nebo trpící duše. Jste neutrálnější, ale vyzařujete tuto neutralitu jako přijetí.

Opravdově cvičíme sebepřijetí sebe-sama, a toto vnitřní sebepřijetí rezonuje samovolně s hlubokým, neutrálním prostorem existujícím v druhých lidech a v nitru živého světa přírody kolem nás. Jakmile přijmeme, že stromy, hory a planety mají vědomí, naše vlastní síla inteligence se nesmírně rozšíří a zahrne jejich formy inteligence.

Úplný neznámý člověk v přítomnosti praktikujícího vnitřní úsměv může podvědomě přijmout zprávu a interpretovat ji asi takto: "tento člověk přijímá své vnitřní já se všemi jeho problémy a utrpením, a ještě se může usmívat. Jsem na tom tak mizerně, pravděpodobně bych se cítil lépe, když se také přijmu na hluboké úrovni, a také se budu usmívat".

Zkrátka tento člověk necítí promítání na sebe, ale spíše pocit inspirující ho k úsměvu do sebe. To způsobuje, že se vnitřní úsměv rozšiřuje jako infekční viry, protože neexistuje prakticky žádná rezistence k této čisté úrovni sebepřijetí. Překlenuje to vnější vrstvy odporu ega, nezápolí s nimi, ale vyvrací je z kořene zevnitř. Je to skvělá strategie, ale tato schopnost musí být vypěstována.

 

Úsměv je velmi jednoduchý ne-dualismus

Vnitřní úsměv je sám o sobě velmi jednoduchý, ale ovlivní mnoho komplexních vrstev našich těl - biologického, psychologického a vyšších subtilních těl – našeho duchovna. Vnitřní úsměv tento vnitřní oceán čchi vyzařuje vrstvami vnitřních energetických těl, a přes všechny husté fyzické vrstvy těla.

S praxí konečně vnitřní úsměv pronikne ven kůží a vyzařuje čirou soudržnost do vnějšího pole čchi světa přírody. Pozoruhodně to dělá bez použití konceptu! To proto, že vnitřní úsměv povstává ze srdce, které nemyslí v obrazech a v konceptech. Vnímá přímou rezonancí a sdílením na hluboké pocitové úrovni.

Naopak vnější úsměv je mozek hlavy reagující na něco v okolí. Vnější úsměv říká něco jako: "ahoj, já jsem OK, vy jste OK, prosím nekousejte mě". Nebo: "prosím mějte mě rádi, protože já vás mám rád". Je zde subtilní dualita, ego proti světu, jako něčemu oddělenému od ega. Vnitřní úsměv je velmi jednoduchou a uzemněnou ne-dvojnou praxí, ale bez útočné teorie a transcendentní mystifikace nebo prohlášení se za boha, které se vyskytuje kolem tibetského a indického nedualismu.

Vnitřní úsměv přichází z vnitřku celého těla, můžete říci, že je úsměvem celého těla-mysli. Podle starých národů máme ve skutečnosti tři mozky: břišní mozek, srdeční mozek a mozek v hlavě. Toto pojetí je postupně potvrzováno moderním vědeckým výzkumem. Ale opravdový vnitřní úsměv přichází z nejniternější úrovně nás samých, z hlubšího místa, než jsou tyto tři mozky. Je to hlubší vlna pocitu vycházející z toho, co bychom mohli nazvat svou duší nebo jádrem bytosti, a vůbec ne mozkem.

Naše vnitřní bytost je někdy nazývána stavem bez myšlení. Mohli byste se domnívat, že bude jednoduché se dostat do ne-myšlení, doslova do "ne-mozku". Ale dostat se do stavu ne-myšlení není snadné. Nejprve byste měli uvolnit duševní a energetické uzly vázané na tři mozky. Vnější úsměv může být pozitivním krokem v tomto směru. Je to lepší pro život, než život se zamračeným obličejem.

Ale vnější úsměv je příliš rychlý, vykouzlíte ho na tváři za chůze: "ahoj, dostal si to?, díky“, a jdete dál. Vnější úsměv je jen na povrchu. Je to často manipulace. Skutečný vnitřní úsměv je schopnost, která vyžaduje kultivaci na opravdové proniknutí do všech úrovní sebeovládání těchto třech mozků.

Když dosáhnete, aby se usmívali vitální inteligence, krev, kosti, tři mozky a všechny buňky, bude mít tento úsměv dlouhodobé zázračné účinky. Pokračuje, i když neexistuje žádný zjevný úsměv na tváři. Je to podobné lokomotivě nebo vlaku - dostanete něco do pohybu a má to svou vlastní váhu, setrvačník se pohybuje ještě dlouho potom, co dostane první impuls.

Vytvoří kombinovanou frekvenci ťingu, čchi a šenu (taoistické termíny pro substanci, dech a ducha) - do jediné vlny úsměvu, která vydrží déle a pronikne hlouběji než každý vnější úsměv. To je to, co vědci zjišťují výzkumem mozkových vln při taoistické praxi.

Ne, že potřebujeme stroje na ověření, protože si to můžeme ověřit přímo. Naše tělo-mysl je naše vlastní soukromá laboratoř, nepotřebujeme vědce, aby nám řekli, že čchi-kung funguje a cítíme se po něm dobře. Tato potřeba změřit odezvu je návyk mozku hlavy. Naše mysl v hlavě potřebuje stále nasávat informace, jako kdyby byly dudlíkem našeho duševního těla. Takže špičkově platíme vědcům, aby nás testovali a řekli nám, že se cítíme dobře. Ale nebylo by lepší, kdyby některý s vědců skutečně otestoval tyto záležitostí prakticky a vyzkoušel je na sobě?

 

Co v praxi úsměvu znamená „přítomnost“?

Usmívání se je opravdu jen o přítomnosti. Zajímalo by mě, jestli kořen slova "přítomnost" nepochází z "pra-vnímání". Naše součást, která ví dříve, než to poznáme smysly. Jádrem úsměvu je právě duchovní praxe důvěřování životní síle, poli čchi, které je všudypřítomné. Je mnohem rychlejší než my a tak je vždy přítomné v každé situaci, pracuje na údržbě kosmické rovnováhy a harmonie.

Úsměvem žádáme pole čchi, aby nám ukázalo rovnovážný bod mezi všemi energetickými formami, které v dané chvíli pociťujeme. Můžete se naučit mnoho způsobů pohybování s čchi a můžete otevřít a komunikovat s čchi polem, ale nakonec to je duchovní kvalita naši čchi, která je přítomnost.

Tuto část pole čchi taoisti nazvali šen. Poskytnutí reality a důvěry ve svou šen je ve skutečnosti tím, co je nejspíše vnitřním úsměvem. Je to chování, které prakticky znamená být přítomný. Bez ohledu na formu, barvu, chuť, směr, uspořádání, emoci, nebo situaci pole čchi přijatou v nějaké dané chvíli, můžete být s ním přítomní.

Učit se přijetí, že energetická forma – dokonce i když je formou bolesti nebo selhání – je tím, o čem je vnitřní úsměv. Když je jednou přijata neutrální forma, jste s ní v rezonanci. Rezonance znamená, že s ní komunikujete, jakmile je otevřená komunikace, je přítomná možnost nebo dokonce pravděpodobnost změny. 

Lidé zapomínají, že lidská "přítomnost" vyžaduje tělo, že přítomnost není něčím odděleným od těla. Dokonce i odtělesněný duch, aby měl přítomnost, musí mít subtilní tělo s nějakou substancí. I když to tělo je jemnější nežli maso, musí mít nějaký ťing, aby udělil osobní vibraci, která je identifikovatelně odlišná, než zbytek stvoření. Takže konečně přítomnost je o stupni, na kterém může duch sebe ztělesnit a ještě podržet čistotu své niterné vibrační signatury.

Hledači transcendentna mají sklon k přehlížení tohoto aspektu duchovního vývoje. Často chtějí uniknout svému tělu, opustit planetu Zemi a v podstatě se vyhladit do abstraktní představy absolutna, ve které jejich osobní historie – a moudrost Země – je také vymazána. Toto je často nevědomou hodnotou drženou bohem-otcem nebo převážně mužskými autoritářskými náboženskými božstvy. Není to způsob tao.

Tao není nikdy transcendentní bez současné imanence (současně ve hmotě a v těle). Tao je o otevření do celého kontinua, a podporuje pokračující rozvíjení tvorby k původu a opět nazpět ke stvoření. Není to lineární časový postup, jakého se přidržuje hinduistická a buddhistická reinkarnace, ale simultánní proces.

Stručně řečeno, celý život se děje najednou, ne v lineárním sledu. Proto vnitřní úsměv objímá hluboce a nepodmíněně přijímání lidského tělesného procesu, jako mikrokosmu univerzálního tělesného (přírodního) procesu. Celistvost kosmického vývoje se odehrává uvnitř našeho těla právě teď.

Idea, že tělo je potenciálním vyvrcholením duchovního vývoje je radikálně odlišná od autoritářských náboženství chrlících oheň, ve kterých mužské božstvo často soudí zlo skryté ve hmotě, v těle a zemi. To je v podstatě napůl-beztvaré mužské nebe a ohniví bohové, kteří ještě nedozráli do harmonického vztahu se svým partnerem bohyní-země-vody, která udržuje formu-tělo.

Taoismus obsahuje oba tyto typy božství jako přirozené síly otáčející se dovnitř a ven hermafroditického původu-substance-dechu-ducha. Proto taoisté tradičně přijímají všechna další náboženství jako platná vyjádření tao, a jejich božstva a praxi jako součást univerzálního procesu. Takže všechny entity mohou ztělesnit svůj zdroj, původní dech, získat věčnou přítomnost, známou jako nesmrtelnost.

Jsou-li zachyceni ve své polární identitě jako mužské - ohnivé nebo ženské - vodní božstvo, dokáží vyjádřit jen dočasnou nebo periodickou přítomnost. Tito bohové se mohou těšit jen z druhu dočasného osvícení a dočasné kulturně-náboženské přítomnosti na Zemi. Přirozená božstva – Slunce, Měsíc, planety, hvězdy - jsou také dočasné, ale žijí mnohem déle než lidští kulturní bohové. Takže existuje mnoho různých úrovní taoistické nesmrtelnosti – lidská, pozemská, andělská a nebeská. Vnitřní úsměv pomáhá stabilizovat vaši přítomnost v těchto různých hlubinách bytostí.

 

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz