1.Dech neboli čchi: vzdušný princip těla

Čchi je energie nebo vitální dech, který Číňané chápou jako zdroj všech věcí a jako základ kosmické jednoty. Yüan-ch'i (jüan čchi) neboli původní dech, je ekvivalent k Tao. Rozdělil se na jin a jang a také na vzdušný dech, které stvořily Nebesa a hustý dech, který stvořil Zemi. „Rozptýlené tvoří mraky a mlhy, zhuštěné [hmotná] těla.“

Chuang-tzu říká, že když se dech soustředí, je tady život; a když je rozptýlen, pak je tady smrt. A Pao-p'u-tzu jde dokonce tak daleko, že tvrdí:

„Člověk existuje v čchi a čchi sídlí v člověku. Od Nebes a Země ke všemu stvořenému neexistuje žádná osoba nebo věc, která nepotřebuje čchi k udržení své existence. Ten, kdo ví, jak obíhá jeho čchi zachovává svou vlastní integritu a zbaví se zlých sil, které by mu mohly ublížit.“

Čchi je proto vitálním principem všeho. Zároveň všechny věci jsou pouze stavem čchi. Čchi je také přítomna v každé věci, ale v různé podobě a v rozličném stavu. Kromě toho, samotné slovo čchi předpokládá různé významy podle toho, jak odpovídá různým zvláštním módům původní čchi.

V těle je čchi energií jangu a vzdušným principem. V tomto smyslu je to přirozený důsledek jinové energie těla, takže např. když je energie jinu reprezentována kapalnými principy, pak čchi bude v opozici proti ching (ťingu), tělesným humorům, nebo dokonce krvi. A když jinová energie převezme pevnou formu, pak se čchi dostane do opozice buď s hmotným tělem (hsing) nebo "chutí" (wei, termín, který odkazuje na potraviny nebo na pevné elementy výživy, jako kontrast se "vzdušným“ prvkem dechu.

V některých specializovaných podobách je čchi také dechem dýchání.

Chuang-tzu ho chápal jako pouze jeden a tentýž dech, buď koncentrovaný nebo rozptýlený, v životě a smrti. Podle Chuang-tzu jsou život a smrt pouze dva různé stavy stejné podstaty; a člověk se musí s touto podstatou identifikovat bez zřetele na jiné možnosti. Mnoho taoistů však uvažuje jinak. Tito taoisté říkají, že pokud je život koncentrací dechu, pak se soustřeďme na svůj dech, abychom žili dlouho.

Chtějí proto dech ukládat a nahromadit, nebo šetřit a dokonce posílit. Snaží se živit se dechem, protože ten, kdo se živí dechem, je duchovní a žije dlouho. Tato víra se neustále opakuje až se stává téměř rčením tradice. Takže člověk je tím, co jí. Ti, kteří se živí masem, jsou nepoddajní a odvážní, ale jsou to divoká zvířata. Ti, kdo se živí obilovinami, jsou moudří, ale nežijí dlouho a jsou lidé. Ti, kdo vstřebávají dech, mají jemnější vitalitu a získávají dlouhověkost a zjemnění; jsou to izolovaní nesmrtelní a starověcí mudrci.

Člověk tedy bude duchovnější a přiblíží se nesmrtelnosti, když se stravuje méně hmotnou stravou a méně podléhající zkáze. V tomto smyslu je vstřebávání dechu jednou z nejdůležitějších a historicky nejvíce doložených taoistických praktik.

Ale dech, který absorbujeme, přijímá různé formy. Může to být kosmický nebo vnější dech (wai-ch'i), který je vytvořen z astrálních výparů nebo zemských dechů. Může to být také původní dech, který je všude, zejména v člověku. Tento poslední dech je nei-ch'i nebo vnitřní dech, který podle teorie embryonálního dýchání, přichází ze spodního rumělkového pole (nazývaného také moře dechu). Konečně, druh absorbovaného dechu může být někdy jen dechem běžného dýchání. Respirační dýchání je základním aspektem života a rovnováhy těla, a proto musí být kontrolováno a „harmonizováno“.

Samotný účel cvičení se liší v závislosti na konkrétní formě, na kterou se adept zaměřuje. Může se tak stát, že člověk absorbuje danou formu kosmické energie (z nebeských těles nebo světových stran), aby posílil vitalitu, nebo zadržel světelné (nebo polární) síly pronikající tělem (viz dále, kapitoly 7 a 8). Nebo se můžete jednoduše pokusit o konkrétní a limitovaný výsledek, například o uzdravení určitého orgánu (jak jsme viděli ve vztahu k vnitřnostem).

V každém případě může být absorpce různých dechů obecně spojena s metodami, které se týkají oběhu čchi v těle. Jak řekl Pao-p'u-tzu, „člověk, který ví, jak jeho čchi obíhá, zachovává vlastní integritu.“ Myšlenka oběhu je v taoismu velmi důležitá a souvisí zejména s pojmem prázdnoty nebo prázdného prostoru. Plné je to, co brání oběhu. Oběh se takto jeví jako dynamická forma, funkce nebo pohyb prázdnoty. Pomineme-li metafyzické významy, psychologický nebo fyzikální smysl prázdnoty odkazuje na podmínky, která umožňuje, aby síly obíhaly a formy se měnily. Proto je důležité "rozvázat" uzly, které brání oběhu. To je skutečným zájmem celé série cvičení (viz dále, kapitola 5).

Je třeba také vědět, jak čchi obíhá určitými kanály kanály a po určitých okruzích. S tím souvisí i nutnost znalosti jemné geografie těla. Dechová cvičení tedy jdou ruku v ruce s vizualizací orgánů. To je důvod, proč jedna z prací na embryonálním dýchání zahrnuje poměrně podrobnou diskusi o vizualizaci vnitřností způsobem Huang-ting ching.

V určitém smyslu se oběh čchi podílí na dynamickém fungování vnitřností. Funkce vnitřností je, jak jsme viděli, chápána jako pohyb sil, které nejsou ničím jiným než kosmickými silami v různých vtělených formách. Navíc pohyb těchto inkarnovaných viscerálních sil nemůže být uskutečněn, pokud nejsou v souladu s kosmickými silami (především pěti působení).

Tyto síly protékají vnitřnostmi a dalšími orgány, které se zabývají jejich zpracováním a transformací. Kvůli tomuto oběhu orgány, mění tyto síly jejich stav. V tomto smyslu vnitřnosti vykonávají novou symbolickou funkci, totiž představují prvotní principy, které člověk asimiloval. Jeden text proto říká, že „výdech vychází ze srdce a plic (orgány jih-oheň a západ-kov) a vdechnutí vstupuje do ledvin a jater (sever-voda a východ-dřevo).“

Tento oběh dechu reprodukuje v těle velké kosmické pohyby jinu a jangu. Jangový dech sestupuje (buď z mozku, který je identifikován s nebeským principem, nebo ze srdce, které odpovídá ohni-jihu a je místem vrcholu jangu; je třeba poznamenat, že jih je v čínském systému orientace umístěn nahoře); a jinový dech se zvedá z ledvin, které "spolu-symbolizují" (podle Corbina) zemský příliv. Tento druh oběhu je spojen s teoriemi vnitřní alchymie.

Jelikož Maspero popsal podrobně technické aspekty těchto cvičení, je zbytečné o nich zde diskutovat. Postačí, když řekneme, že Huang-t'ing ching se zmiňuje o různých formách čchi, například o absorpci pěti zárodků, výparech zemských pólů, vykvétání slunce a měsíce, dechu devátého nebe (hlavní taoistické nebe, které předsedá stvoření světa a člověka), nebo dokonce původní dech (yüan-čchi). Dále je třeba poznamenat, že pozdější texty, které se opírají o citace z Huang-t'ing ching, se většinou zabývají praktikami, které mají co do činění s absorpcí čchi.

Je opravdu ojedinělé, že by text diskutující o tomto tématu neuváděl Huang-t'ing ching. Zdá se tedy, že tento text byl tradičně považován za klasiku ve věci čchi.

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz