T

 

taj-maj (daimai) - pásová dráha.

 

tan-tchien (dantian) - čínsky doslovně "rumělkové pole", elixírové pole. Tři oblasti těla, jimiž protéká čchi: horní rumělkové pole se nachází v mozku, střední v srdeční krajině a spodní v oblasti pupku.

 

Tao-cang (Daozang)- taoistický kánon, skládající se ze 1 464 spisů. Spisy jsou rozděleny do tří hlavních skupin a čtyř skupin dodatků. Tyto tři skupiny se nazývají tong, což doslova znamená "jeskyně". Podle tradice byly hlavní texty zjeveny a slouží jako prostředek komunikace mezi bohy a lidmi, kteří prý díky jim mohou proniknout do tajemství a dosáhnout nadpřirozeného života. Kromě toho se traduje, že určité posvátné texty byly ukryty v jeskyních uvnitř jistých hor. Možná právě proto je Tao-cang dělen do tong. (Toto slovo zároveň znamená tajemnou jeskyni i styky s posvátnými silami.)

Úvod každého tong představuje originální text, zjevený jedním ze tří božstev, předsedajících rozsáhlému taoistickému panteonu. Má tři části:

  • Tong čen – je připisována Jüan-š’ tchien-cunovi (Nebeský vládce prvopočátku)
  • Je připsána Tchaj-šang Tao-ťünovi (Nejvyšší pán Tao)  
  • Ta je připsána Tchaj-šang Lao-ťünovi (nejvyšší pán Lao). Tím je vlastně zbožštěný Lao-c’.

Podle jiného výkladu náleží tři tongy třem Pánům, kteří jsou hypostazemi Jüan-š´ tchien-cuna. (Traduje se, že Lao-c’ byl žákem Tao-ťüna, jenž byl sám žákem Tchien-cuna.)

 

Tao-te-ťing (Daodejing) - základní taoistické dílo připisované Lao-c´-emu. Název Tao te ťing je pozdějšího data, až z doby Chan (206-220 př.n.l.), kdy byla řada klasických textů restituována. Původně, jako většina starověkých textů nesla jen jméno svého původce. Slovo ťing znamená "posvátná kniha", "morální kánon" - (buddhisté později tento termín používali ve významu "sútra").

Počet slov se v různých vydáních liší. Například vydání Wang Pi má 5683, jinde jen 5670 slov. Rozdělení do 81 kapitol má prý spojitost s magickým významem čísla 9 (9 x 9) znamenající totalitu. Dělení do dvou částí je starého data, původně se prvá část označovala Tao-ťing a druhá Te-ťing; prý proto, že první díl (mající 37 kapitol) začíná slovem Tao, druhý slovem Te.

 

tao-ťiao (daojiao)– nauka o Cestě. Za zakladatele této doktríny je považován sečuánský mystik Čang Tao-ling, nazývaný též Tchien-š´ (Nebeský mistr), a tradice datuje její vznik do r. 142. V tomto případě se jednalo spíše o církev – jejíž odnože, sekty, existují dodnes, odvozujíce se přímou linií od svého zakladatele - než o filosofickou školu.

 

tchaj-ťi (taiji) - největší počátek.

 

tchaj-ťi-čchüan (taijiquan) - meditace v pohybu vzniklá z metod sebeobrany.

 

tchaj-pching-tao - Cesta velikého klidu, taoistická sekta, kterou založil (kolem roku 142??) učenec Čang Ťiao.

 

tu-maj (dumai) - řídící dráha

 

Ť

ťin-tan - – (jindan), „zlatá rumělka”; zlatý elixír, pojem taoistické alchymie (nej-tan, waj-tan), který je rozličně interpretován. V textech, jež vznikly před dynastiemi Tchang a Sung (Tchang 618 – 906 n. l.; Sung 960 – 1279 n. l. ), je ťin-tanem většinou míněn vnější elixír: přívrženci vnější alchymie se snažili z různých chemických substancí vyrobit zlato, které mělo, v případě užívání, přivodit nesmrtelnost.

V pozdějších textech označuje ťin-tan však většinou vnitřní elixír; v tomto smyslu je ťin-tan souznačný s posvátným embryem (šeng-tchaj) a zlatým květem nej-tanu.

 

ťing (jing) - dosl.: "sémě, sperma", jedna ze tří životních sil, jejichž souhra je podle taoistů podstatná pro udržení života; další je čchi a šen. Ťing vlastně znamená mužské sperma a menstruační krev ženy, ale v taoistických textech je spíše chápáno jako jejich substance nebo esence. Esence ťing je produkována je ve spodním tan-tchien. Je-li jí nedostatek, člověk onemocní; jestliže je vyčerpána, nastává smrt. Taoistický adept musí nejdříve shromáždit a posílit esenci ťing, aby ji pak zpětně mohl transformovat v čchi a nakonec v ducha šen.
 

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz