2. Kniha žlutého dvora 

Isabelle Robinet

Z anglického Taoist Meditation přeložil Jaroslav Holeček 2019

 

Obecný úvod

Huang-ťin ching, "kniha" neboli "Písmo žlutého dvora", je jedním z nejstarších taoistických textů. Je často recitované a často se cituje v mnoha pozdnějších textech, bylo mimořádně populární a vlivné. Bylo také podnětem k dalšímu rozvoji, který je zajímavý ke studiu, protože odhalování linie ovlivňování, které ho inspirovalo, ilustruje evoluční vzor vývoje.

Huang-ťin ching bylo předáno paní Wei, zakladatelce hnutí Velké čistoty. Současně je třeba poznamenat, že nejdůležitější písmo školy Velké čistoty, Ta-tung chen-ching neboli Pravé písmo velké hojnosti, bylo odhaleno spolu s dalšími důležitými písmy paní Wei. Nicméně, Huang-ťin ching nebyl odhalen Paní jejím obvyklým mistrem Wang Pao, ale skutečným člověkem Ching-ling. Tento text navíc vykazuje určité odlišnosti od ostatních spisů školy.

Existence Písma žlutého dvora byla známa již ve čtvrtém století, protože se objevuje v soupisu Ko Hungovy knihovny nalezené v Pao-p'u-tzu. Problémem je, že Ko Hung představuje náboženskou tradici odlišnou od hnutí Mao-šan a že jeho Pao-p'u-tzu byl napsán před odhalením Yang Hsi. Mimoto v seznamu textů přijatých Tzu-yang chen-jen (Skutečný člověk purpurového jangu), který měl získat nejvýznamnější písma školy, chybí Písmo žlutého dvora. Tyto úvahy spolu s rozdíly v textovém obsahu naznačují, že Písmo žlutého dvora se liší od obyčejného repertoáru písem Mao-šan. Zdálo by se tedy, že i když tato práce původně nepatřila ke stejnému náboženskému prostředí, nakonec zaujala důležité postavení v rámci školy Mao-shan.

Existují dvě Písma žlutého dvora, jedno je "ezoterní" (nei) a druhé "exoterní" (wai). Zpočátku existují pouze odkazy na jediné Písmo žlutého dvora; a pozdější texty v pátém a šestém století jako je T'ao Hung-ching-ovo Chen-kao zmiňují nei-ching neboli ezoterní písmo bez nějakého specifického odkazu na wai neboli exoterní písmo. Z těchto odkazů spíše na ezoterní, než exoterní písmo učenec Wang Ming odvodil, že ezoterní písmo je starší text a je pravděpodobně verzí Písma žlutého dvora zmiňované v textech ze čtvrtého století. Z tohoto hlediska se exoterní verze objevila později a vedla k tomu, že dřívější text byl diferencován jako ezoterní verze. Existují však určité důkazy, které tyto závěry zpochybňují. Takže Yang-hsingyen-ming lu, které je připisováno T'ao Hung-ching-ovi, cituje pasáž pocházející z wai-ching-u, která má jednoduchý a nespecifický titul Huang-t'ing ching. Protože toto písmo bylo ručně napsáno Wang Hsi-che v roce 357, je pravděpodobné, že exoterní písmo nebylo o mnoho pozdnější, nebo možná vůbec ne, než esoterické.

Na druhou stranu, když se porovnávají aktuální texty obou děl, překvapuje, že se wai text nachází téměř celý v písmu nei. Písmo wai je kratší, ale téměř všechny jeho věty, velmi deformované, ale ve stejném pořadí, se nacházejí v nei. Jak je vidět v Nei-ching-u, příslušné věty jsou výskytem a použitím některých slov skutečně podobnější než ve svém skutečném obsahu a významu, např. slova se opakují, někdy v jiném pořadí, aby popsala něco jiného. Celkový efekt je téměř stejný, jako kdyby tyto věty byly nešikovně zkopírovány. Kristopher Schipper proto dospěl k závěru, že Nei-ching je rozvinutím wai textu.

Ačkoli je to možné, nic nám nebrání tvrdit, že by to mohlo být i jinak, že Wai-ching může být verzí, která shrnuje Nei-ching. Podporou této druhé hypotézy je Kaltenmarkův návrh, že Wai-ching byl textem rezervovaným pro nové zasvěcence. To se skutečně zdá být potvrzováno vysvětlením výrazu nei-ching („vnitřní světlo”, což je výraz, který se objevuje v kompletním titulu písma): „Nei-ching se týká tajných a intimních záležitostí, které člověk ví ve svém srdci. Mělo by určitě tyto záležitosti sdělit ostatním.“

V závěrečné analýze je třeba poznamenat, že srovnání obsahu obou textů nevede k definitivnímu vyřešení tohoto problému.

Existuje ještě další problém, pokud jde o název díla. Huang-t'ing ching můžeme také přeložit jako Písmo centra, protože "žlutý dvůr" je centrum (žlutá je barva centra a dvůr je centrálním místem, kolem kterého jsou uspořádány budovy). Centrum je místem komunikace nebe, země a člověka neboli tří částí lidského těla, které je symbolizují. Komentátor vysvětluje, že ve vnějším makrokosmu existují centra nebe, země a člověka, zatímco ve vnitřním mikrokosmu existují odpovídající centra mozku, srdce a sleziny.

Jiný komentář říká, že pokud je toto centrum vzdálené a místo, kde se nebeské standardy sbíhají, pak jde o „obrazy“ (hsiang, které se často odvolávají na hvězdy); a pokud jsou v blízkosti, jako slezina, pak se to týká těla. Huang-t'ing ching sám činí slezinu ústředním orgánem.

Centrum je mimoto místem sjednocení protikladů. Proto je také centrum umístěno mezi očima (pravé oko odpovídá jinu a matce, zatímco levé oko koreluje s jangem a otcem, společně „vyživují dítě“.) Jiná interpretace umisťuje toto centrum v prostoru uvnitř hlavy (nazývaném tung-fang) kde „jeho dvě poloviny společně plodí dítě.“.

Stejně tak původní král žlutého dvora sídlí ve spodním rumělkovém poli mezi ledvinami, které korespondují s jinem a jangem. Dále existuje žlutý dvůr pro každou ze tří hlavních částí těla, jeden v hlavě, jeden ve slezině (nebo v srdci podle jiných výkladů) a další ve spodním rumělkovém poli. Tady máme příklad polyvalence symbolů.

Kompletní název Písma žlutého dvora je Huang-t'ing (nei nebo wai), který může být přeložen jako Písmo (vnitřního nebo vnějšího) ching-u a žlutý dvůr. Zvláštní slovo ching (jiný znak než uváděný pro “písmo”) obecně znamená “světlo” ale to může mít v taoismu několik významů. Podle jeho používání ho zde komentátor interpretuje ve smyslu „duch“.

Huang-t'ing ching používá tento termín v tomto smyslu.

Navíc, Sungův komentář k jinému dílu vysvětluje, že "jangoví duchové" jsou vnější ching a "jinoví duchové" jsou vnitřní duchové (jin odpovídá tomu, co je vnitřní a jang vnějšímu).

Obecněji jsou ching symboly nebo obrazy (hsiang). Vnitřní jinové ching koresponduje s vodou a měsícem, zatímco vnější jangový ching je spojován s ohněm a sluncem. Původní ching je světlo v obsažené v něm a ve vnitřní formě a pozdější je světlo v jeho expanzivní a vnější formě. Vnější světlo označuje světlo nebeských těles a kontrastuje s vnitřním světlem, které je spojeno s tělesnými složkami (tj. krví, svaly, kostmi, vnitřnostmi a dalšími vnitřními orgány neboli fu, které byly vnímány jako světelné složky oživené duchy).

Ching jsou tedy světelný a jemný aspekt složek lidského těla. Jako světelné jin jsou ching pozemské a obsažené, zatímco ve formě jangu jsou zářící a nebeské.

The Huang-t'ing ching se skládá ze sedmi znakových veršů, které byly populárnější než odborný popis. Na rozdíl od většiny písem Velké čistoty nevysvětluje meditační metody. Spíše se o těchto metodách zmiňuje pouze v poetickém a velmi ezoterním jazyce. Jak ukazují texty vysvětlující přípravná cvičení k recitaci, Huang-t'ing ching byl vytvořen k recitaci během vizualizace tělesných bohů. Předmluva skutečně na samém počátku uvádí, že je to písmo, které ukazuje „přebývání duchů v celém těle“ a že recitace sama zajišťuje mír a stabilitu duší, mladistvost a rozkvět pěti vnitřností. Jak toto písmo uvádí: „Ten, kdo ho může recitovat deset tisíckrát, spontánně spatří své vnitřnosti a vnitřní orgány (doslova „žaludek“ a „břicho“) a také uvidí ducha a božstva světa, kteří se stanou jeho služebníky.“

Říká se, že mistr Meng, který chtěl uklidnit své duše hun a p'o, ho recitoval večer poté, co ulehl. Paní Chiang z Severní hory se zbavila recitací nemoci. Hsü Mi ho také deklamoval a Chen-kao si uchovával zápisník, kde si zaznamenával bod, ve kterém musel přerušit recitaci Huang-t'ing ching-u.

Teng-chen jin-chüeh dokonce vysvětluje rituál, který musí této recitaci předcházet. A nejdůležitějším aspektem rituálu je jednoznačně vizualizace a vyvolání tělesných duchů, bez nichž, jak pokračuje, je recitace marná.

Tento poslední odkaz vede k dojmu o skladbě toho díla, že nebylo sepsáno, aby něco odkrylo nebo vysvětlilo. Kromě toho nelze říci, že tato práce byla sestavena jako hymnus ve stylu jiných velkých taoistických textů (jako je například Tu-jen ching nebo Chiu-t'ien sheng-shenching). Jeho forma je spíše podobná rychlé knize, která se používá na výpomoc paměti, stručný text s poznámkami určenými na podporu meditace. T'ao Hung-ching potvrzuje tuto domněnku tím, že vizualizace duchů stačí k tomu, aby bylo skutečné opakování textu zbytečné. Trvá také na sekundárním charakteru této práce. Jak uvádí, bylo sepsáno pouze na uklidnění duše a „harmonizaci vnitřností.“ Nejde použít na zajištění nesmrtelnosti nebo na vysvobození předků, může pouze udělit dlouhověkost.

Zatímco Huang-t'ing ching může pouze léčit meditačními metodami stručnou cestou, je nicméně jasné, že se zmiňuje o již docela propracovaných technikách v termínech, které jsou někdy velmi precisní. Navíc často odkazuje na jiné konkrétní texty, kde jsou tyto meditační metody podrobně popsány. Tyto další texty obecně patří ke škole Mao-chan a zdá se, že jsou, jak jsme již viděli, písemným záznamem o metodách ústně předávaných od počátku n.l.

Takto nepřímo Huang-t'ing ching evokuje komplexní uspořádání komor v mozku spojených s meditací na Jednoho. Stejně tak odkazuje na takové metody jako jsou: absorpce slunečních a měsíčních výparů podle metody nalezené v Yü-i chieh-lin ching-u, „devět metod ukrytí v zemi,“ metody, které člověku pomáhají ovládnout duše hun a p'o a vedou ke zmizení tří červů, systém zapisování duší do registru života a smrti, atd.

Právě v Nei-ching-u nalezneme nejpřesnější terminologii. Wai-ching pojmenovává určité mozkové komory, ale neuvádí žádné další odkazy na jiné metody. To může znamenat, že bylo určeno pro nezasvěcené začátečníky, nebo že je starší než Nei-ching, že o těchto dalších metodách nevědělo. Oba tyto názory předložili Kaltenmark a Schipper.

Je ale také možné, že současný stav Nei-ching-u představuje redakci, ke které došlo, když ji škola Mao-shan přijala.

Další rozdíl rozlišuje dvě písma žlutého dvora, totiž zatímco Nei-ching pojmenovává božstva, Wai-ching neuvádí jejich jména, až na několik výjimek. To je možná způsobeno tím, že pouze Nei-ching byl určen zasvěcencům. Vskutku, jedním z hlavních cílů Huang-t'ing-ching-u bylo vyvolání a udržení tělesných božstev na místě, kde byli nabiti energií, aby ochraňovaly a bránily proti zlým duchům. Tento cíl byl naplněn vizualizací a vyvoláním božstev. Proto je třeba znát jména a podoby božstev, stejně jako jejich „oblečení a velikost“. A všechny tyto detaily jsou zmíněny v Huang-t'ing ching-u.

Huang-t'ing ching speciálně jmenuje seznam třinácti božstev – sedm, kteří odkazují na obličej a šest odkazujících na pět tradičních vnitřností a žlučník. Existuje důležitá a slavná série dvacet čtyř tělesných božstev v tradici Mao-shan, ale tento text na ně neodkazuje. Jména třinácti božstev jsou tedy odlišná a patří výlučně k Huang-t'ing ching. Kromě toho, předmluva ke Wu Ch'eng-tzu-ovu komentáři, a T'ao Hung-ching-ův Teng-chen yin-chüe bedlivě zdůrazňují rozdíl mezi těmito dvěma seznamy božstev.

T'ao Hung-ching dále poznamenává, že bohové tváře jsou všichni shromážděni v mozku, zatímco bohové vnitřností jsou všichni shromážděni v srdci. To je v rozporu s dvaceti čtyřmi božstvy, kde každý z nich obývá orgán, který řídí. Neexistuje však v textu vyjasnění této matoucí skutečnosti, že jména třinácti božstev jsou, pokud vím, znovu zmíněny pouze v Chen-shen yang-sheng nei-szu fei-hsien shang-fa, kde jsou ve vztahu k “metodě meditace na tělesné duchy,” smícháni společně se jmény jiných dvacet čtyř božstev.

Z těchto důvodů stručný a záhadný jazyk Huang-t'ing ching-u vyvolává mnoho otázek. Je to tedy text, který je často obtížné pochopit a to dokonce natolik, že komentátoři interpretují toto dílo zcela odlišným způsobem.

Nicméně se zdá, že jde z tohoto textu vyjmout dva hlavní body, kterými jsou za prvé vizualizace vnitřností a vnitřních (imanentních) bohů a za druhé oběh dechu (ch'i) a esence (ching). Vzhledem k tomu, že se Huang-t'ing ching zabývá zejména těmito tématy, chystám se je tady odhalit.

 


 

 

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz