TAO tinnitus

O této knize

Genezí této knihy byla esej s názvem „Tao tinnitu“, kterou jsem původně vystavil na svém webu a později v blogu. Vychází z mého vlastním setkání s tinnitem, a jak jsem jako výsledek sledoval postupné zlepšování stavu, jak věřím, technikami tradiční čínské medicíny (TCM), kterým jsem se věnoval.

Tato kniha zkoumá informace tohoto eseje a představuje kurs čchi-kungu a meditace, který by podle mého názoru mohl pomoci trpícím tímto strastiplným stavem stejně, jak to pomohlo mně.

Rozhodl jsem se sestavit své znalosti do knižní podoby jako reakci na jiné knihy, které jsem na toto téma viděl, a které slibují, že nabízejí dramatické vyléčení. Tyto knihy jsou obvykle velmi drahé, hodně slibují, ale nic nepřinášejí. Dosud neexistuje na tinnitus žádný lék, ale podle mé zkušenosti vytrvalé praktikované běžné formy čchi-kungu přináší významný užitek. Tato kniha je tedy zprávou, co jsem dělal, jak jsem to dělal a jak jsem v tom pokračoval, abych udržel tinnitus na uzdě.

Během let jsem získal z první ruky řadu znalostí o „alternativních způsobech léčby“ – zejména čchi-kungu a meditace, které mi pomohly v mnoha směrech, a to jak fyzicky, tak psychicky. Materiál této knihy může pracovat pro vás nebo nemusí. Nejlepší je představit si to jako něco pozitivního, co můžete vyzkoušet a pokud to nebude fungovat, alespoň to nebude stát žádné peníze.

Mým záměrem je, aby tato kniha byla stále zdarma a doufám, že ti, kteří trpí tinnitem, ji budou číst jako první knihu a vyhnou se nákladným chybám u podvodníků. Mohu být zaveden svým přístupem, oklamán svým názorem na čchi-kung, ale moje zkušenost s ním byla vždy jenom pozitivní. Nechci nikoho úmyslně klamat řečmi jako společně trpící, píši v přátelském duchu a nemám zájem o vaše peníze.

Na následujících stránkách budu popisovat své vlastní pochopení tinnitu, moji zkušenost s ním a stručně shrnu, jak funguje TCM nebo jak by mohla fungovat na ulehčení symptomů tinnitu. Potom se zaměřím na metodiku na sledování svého stavu, metodiku relaxace (meditace) a na režim uznávaných a obecně vyučovaných technik čchi-kungu v denní praxi. Za tímto účelem vám poskytnu odkazy na videa youtube a doufejme, že odkazy budou stabilní, poskytují úplné a bezplatné instrukce metodik, které vám navrhuji k vyzkoušení. Pokud používáte smartphone, tablet nebo iPad s wifi měli byste se přímo napojit na videa kliknutím na odkazy uvedené v této knize. Tato videa jsou rozšířená o ilustrace a mé vlastní poznámky ke cvičení.

Aby bylo jasno, nejsou to „tajné metody“, dokonce ani zvláštní postupy čchi-kungu, zaměřené na léčení tinnitu. Jsou to nejobecnější metody, které jsou vyučovány po staletí, na pomoc zdravému životu, a o kterých si myslím, že mi pomohly. Všechny tyto techniky a všechny informace zde jsou volně dostupné, ale největší příspěvek pochází od vás, milý čtenáři. Budete mít za úkol ovládnout svou kondici pomocí přijetí denního režimu relaxace, meditace a jednoduchého cvičení čchi-kungu, doufejme, že se vyléčíte alespoň natolik, jako já, a nebudete už nadále trpět zvuky v uších.

Nepochybně také zjistíte, že tyto techniky jsou užitečné i jinak, budete více uvolnění a lépe se budete cítit. Skutečně mnozí z těch, kteří se chopili praxe čchi-kungu popisují jeho účinky jako měnící život.

Zde si můžete knihu v angličtině zdarma stáhnout ve formátu epub

 

Můj tinnitus

Pokud sedím v tiché místnosti a soustředím se na poslouchání, pak uslyším slabý zvonící zvuk a připomenu si stav, který je do určité míry stále přítomný – tinnitus. Jsou také období trvající tak den, když se tinnitus vrátí na znatelnější úroveň a uslyším ho přes běžné každodenní zvuky, ale takové události jsou vzácné a většinu života ho nezaznamenávám. To je v přímém kontrastu se způsobem, jak jsem to vnímal původně.

Můj tinnitus přišel náhle na jaře roku 2006, bylo mi 46 let. Byl hlavně v levém uchu a bylo to jakoby syčení vzduchu z netěsné trubky nebo jako stálý sykot, který získáte, když ladíte rádio mezi stanicemi. Někdy tyto zvuky zažijeme, když jsme unavení nebo máme nachlazení v hlavě, ale nevěnujeme tomu větší pozornost a obvykle to přestane, ale tehdy ne. Během dalších měsíců zvuk trochu přicházel a odcházel, až se to nakonec usadilo tak, že byl stále velmi silný.

Některé dny jsem ho mohl slyšet ve velmi tiché místnosti nebo když jsem ležel v noci na posteli – další dny jsem ho mohl slyšet přes většinu každodenních zvuků, jako při sledování televize nebo při řízení. Neexistoval žádný zřejmý vzorec pro dobré a špatné dny, žádný zřejmý spouštěč až na to, že vystavení se velmi hlasitým zvukům jako je „kopající“ pračka v provozu nebo sekání s benzínovou sekačkou – to mohlo změnit dobrý den okamžitě na špatný. Jakmile máme tinnitus, stáváme se velmi citlivými na hluk.

Navštívil jsem svého lékaře a dostal jsem diagnózu „tinnitus“. Lékař řekl, že mně může doporučit ke specialistovi, ale podle jeho zkušenosti to ve skutečnosti nemá cenu, že lepší bude, když si na to zvyknu. To bylo snadné říci. Na jednu stranu neohrožovalo to život, ale někdy toto hučení v uších přebarví celý svět na mizernou šedou a může spustit ponuré emocionální reakce jako deprese a úzkost. Ti, co s vámi žijí vás mohou v té době vidět jako vznětlivé, náladové a stažené do sebe. Podle západní medicíny neexistuje doposud žádný lék a nejlepší, co může trpící udělat, je smířit se s tím, nebo maskovat dalšími méně rozčilujícími zvuky.

Můj tinnitus se zhoršil během léta a zimy v roce 2006. Zvuk nebyl tak hlasitý, že bych nemohl slyšet nic jiného, ale byl znatelný přes většinu zvuků, se kterými jsem se během běžného dne setkával, a moje hlavní obava byla, že se to zhorší a budu se muset vzdát zaměstnání. Potom jsem měl kupodivu dobrý den, když jsem hučení v uších sotva slyšel a mohl jsem se domnívat, že se to zlepšuje. A pak to bylo zase zpět, zdánlivě silnější než dříve.

Západní medicína povrchně obviňuje vystavení se hluku. Doktor mi žertovně navrhoval, že jsem asi byl za mlada na mnoha rockových koncertech. To ale není pravda – vždycky jsem dbal varování, protože jsem si nechtěl způsobit v pozdějším životě tinnitus. Ha! Na mém vlastním případu jsem nemohl poukázat na žádnou zřejmou fyzickou příčinu. Připusťme, že máte tinnitus po vystavení se hlasitým zvukům, které dráždí, ale v mém případě, jak se zdá skutečná příčina leží jinde.

Ta věc s tinnitem se má tak, že má špatnou pověst a obecně se předpokládá, že je nevyléčitelný. Někdy na krátkou dobu zmizí, ale někdy ne. Někdy se usadí. Trvale. Doživotně.

V mém případě nebyla konvenční západní medicína schopna nabídnout mi nějakou naději na řešení, alespoň tak, jak jsem to sledoval u mého lékaře. Byl jsem přinucen prozkoumat pochybné metody alternativních léčení. Skeptici mně varovali, že je to ztráta času, že je mám jednoduše odmítnout a prostě si zvyknout na tinnitus ve svém životě. To nebylo příliš užitečné, jak dosvědčí každý, kdo trpí tinnitem. Vyzkoušíte cokoli, pokud se domníváte, že existuje dokonce i nepatrná možnost, že to pomůže. Po obsáhlém studiu toho, se nazývá alternativní medicína jsem se rozhodl vyzkoušet tradiční čínskou medicínu (TČM).

Použil jsem kombinaci akupunktury, meditace, čchi-kungu a tchaj-ťi. Nezajistilo mi to vyléčení přes noc, ale spíše postupné zlepšování během času. Aby bylo jasno, stále mám tinnitus. Rozdíl je v tom, že dnes se musím zastavit a poslouchat, aby ho zaznamenal. A to je pro mě téměř jako vyléčení.

 

Tinnitus, tradiční čínská medicína (TČM) a pravda o čchi

TČM vyrostla z filozofických aspektů taoismu a její vývoj můžeme sledovat asi tři tisíce let dozadu ke „Knize Žlutého císaře“. Tato kniha byla první, která popisovala čínský koncept „energie čchi“ a jak proudí tělem. Setkal jsem se s čínským světovým názorem už před několika lety prostřednictvím mého zájmu o Knihu proměn. Nicméně, navzdory mé velké úctě k východnímu způsobu života vnímám, že jsem vždy potají nahlížel na TČM jako trochu pověrčivost – v nejlepším případě jako na levné, low-tech placebo pro venkovské chuďasy, zatímco městští zámožní lidé, kteří si to mohli dovolit, navštěvovali pořádného doktora. Pokud jde o čchi-kung, tak jako mnozí na západě jsem s ním měl skutečné problémy kvůli slovu „čchi“. Čchi-kung nedává smysl bez přijetí existence čchi a pouhá zmínka o něm přivodí, že skeptici vidí rudě, protože tvrdí, že nemůže být změřena a detekována jinak, než imaginací.

Nicméně nedávný rozhovor s chirurgem pracujícím pro British NHS týkající se čchi, mi mnohé odhalil. Zatímco veřejně je vzácné, aby se našel nějaký západní, vyškolený lékař, který nabídne něco jiného než kousavý názor, „mimo záznam“ je to jinak. Tento člověk, vyškolený západní medicínou mi vnuknul, že bude na místě smířit západní a východní přístup k medicíně, že výsledky (východní medicíny) jsou příliš významné, aby byly ignorovány. Zatímco nemá TČM obecně volnou ruku, tento rozhovor mně ovlivnil ke změně postoje a skepticismus se zmenšil.

Nyní po deseti letech studia jsem přesvědčen, že problém čchi spočívá v jeho historických asociacích – ne tolik s tradičním čínským myšlením, ale s poměrně moderním západním, new-age duchovním hnutím, které se svým sklonem k údajným „mystickým“ vlastnostem ji používalo, aby podpořilo víru v různé paranormální jevy. Ale západní hipíci nejsou jediní, kteří poskytli čchi špatnou pověst. Dalším problémem je vztah k tzv. východním a západním „mistrům“, kteří konají demonstrace paranormálních schopností s ohledem na zdánlivé „zvládnutí“ čchi. I když jsou tyto výkony nepochybně působivé a co já vím, mohou být i skutečné, ale dostávají se do konfliktu s racionálním, skeptickým myšlením, které je vždy ve střehu na triky – a jsem si jistý, že všechny demonstrace, které jsem viděl ve filmech na youtube (Chi Demonstrations) by mohly být stejně tak provedeny schopným iluzionistou. Problémem zde není tak pravda, jako vnímání. Můžeme čchi zamítnout jednoduše proto, že má špatnou pověst, pro její dezinterpretaci a úmyslná překroucení v populární kultuře – ne proto, že neexistuje.

Takže jaká je pravda o čchi? Mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti a musím připustit, že jsem dospěl okruhem k přijetí její existence, i když ne v termínech, které lze chápat čistě západním racionálním myšlením, dokonce ani tím, že ji popisuje jako jev, který může být přehledně označen obvyklým vědeckým způsobem. Vidím ji jako přirozený, i když dosud špatně pochopený jev, nikoli mystickou super sílu, a více kombinované efekty, a to fyzické a psychické. Při tréninku v tchaj-ťi a čchi-kungu mi bylo praktiky řečeno, že pokud budu provádět jistá cvičení, mohu začít pociťovat jisté záležitosti – a pocítil jsem je.

Specifické projevy čchi po nebo během cvičení čchi-kungu a tchaj-ťi mohou být popsány různě – pocit „plnosti“ v rukách nebo prstech, brnění, znecitlivění, elektřina, vnímání napětí probíhající po pažích, teplo, chlad, pocit prosakování. Všechno toto je vysoce subjektivní a liší se od člověka k člověku. Zatímco někdo může argumentovat o skutečné příčině těchto pocitů, pro mě zůstává faktem, že jsem nic podobného před započetím tréninku čchi-kungu nezažil. Budete to pociťovat nejspíše také, jak začnete cvičit. Nemohu vám říci, co to je, ale pouze opakuji to, co mi bylo řečeno – je to dobré znamení.

Z hlediska toho, co čchi znamená pro naše tělo a „existencionální pocit“, je nejlepší způsob, jak to popsat – „vitalita“. Když se cítíme dobře – energičtí, rázní, čerství, zdraví – pak můžeme říci, že naše čchi je silná. Když je to naopak – když se propadáme do letargie, deprese, chaosu, únavy, když jsme zužováni obtížnými bolestmi nebo jedním nachlazením za druhým – pak naše vitalita zmizela a můžeme říci, že je naše čchi slabá. Tady vidíme čchi projevující se jako kombinace několika faktorů, a to jak fyzických, tak imaginárních. Vraťme se zpátky k mému rozhovoru s tím západním chirurgem, k jeho vysvětlení emocionálního rozměru nemoci – když se cítíme dobře, je méně pravděpodobné, že onemocníme, a jsme-li nemocní, ale dokážeme se cítit pozitivněji, pak se rychleji léčíme (čchi je silná). Když se cítíme špatně, léčíme se pomalu a přitahujeme různé nemoci, které jsou kolem nás (čchi je slabá).

Pravidelné praktikování čchi-kungu zlepšuje náš pocit pohody, energii, vitalitu a ovlivňuje naše tělo třemi způsoby:

  1. Zvýšená spotřeba kyslíku: Čchi-kung učí hlubokému dýchání, ke kterému dojdeme později. Krev se lépe okysličuje, a tak se stává dobrou na okysličování těla. Jemné cvičení uvolní tělo a povzbuzuje lepší oběh této vysoce okysličené krve a zlepšuje buněčnou regeneraci. Ačkoli můžeme čchi-kung cvičit kdekoli, doporučuje se, kdykoli to jde cvičit venku, v přírodě, mezi stromy, horami, u jezera nebo oceánu, kde je vysoká hladina kyslíku.  Kyslík je hlavní složkou čchi. Ovšem žijeme-li ve městě, nemůžeme si užívat přírodní prostředí každodenně, ale můžeme mít stále užitek ze zvýšené absorpce kyslíku z okolí. Nemáme-li na výběr nic jiného než cvičit doma, můžeme si alespoň otevřít okno.
  2. Posílení lymfatických funkcí: Jedním z málo známých biologických „mechanismů“ těla je lymfatická soustava. Sestává z trubiček (podobných žilám) propojujících svazky malinkých ústrojí nazývaných lymfatické uzliny. Lymfatickým systémem protéká tekutina, do které jsou zaváděny odpadní produkty, toxiny, obecně řečeno „zkažené věci“ a jsou filtrovány z těla. Představte si to jako náš zabudovaný samo-čistící systém. Lymfatický systém závisí na pohybu těla, aby dostal tekutinu do oběhu. Více pohybu se rovná více vyplachování špatného materiálu. A zdravý životní styl je tedy ten, který obsahuje pravidelný pohyb – chůzi, běh, tanec. Všechny tyto věci jsou pro řádnou lymfatickou funkci stejně tak dobré, jako čchi-kung. Sedavý způsob života je příčinou stagnace lymfy a plyne z něho vyšší riziko onemocnění.
  3. Bioelektřina: Tu budeme nejspíše spojovat s čchi a jistě je nejméně pochopitelná a nejkontroverznější. Z pohledu TČM existuje systém energetických drah v těle známých jako meridiány, ale důležité je neuvažovat o nich jako o drátěných vodičích. V těle nejsou žádné zřejmé vodiče. Spíše to chápu jako sérii cest malého odporu pod tkání, které umožňují elektrické energii snadnější průchod. Tato přirozeně se vyskytující bio-elektřina dává vznik střídavému magnetickému poli, které pokrývá tělo. Podle výhradně mechanistických termínů západní medicíny je toto pole vedlejším produktem tělesných funkcí a může být změřeno, ale v TČM tělesné elektromagnetické pole je elementárnější a forma, kterou vytváří ve skutečnosti ovlivňuje pohodu samotného těla.

Tato myšlenka je podpořena výzkumem Dr. Roberta Beckera, která strávil spoustu času mapováním elektromagnetické signatury těla a jehož kniha „The Body Electric“ také popisuje pozitivní účinky indukované elektrické energie na pomalu se hojící rány. Stručně řečeno ukazuje jeho práce, že bioelektrická složka není pouze vedlejším produktem, ale nezbytným předpokladem naší fyzické pohody.

V teorii TČM není elektrická energie generována pouze v těle, ale také nasměrována z vnějšího prostředí. Za normálních podmínek energie protéká podél meridiánů, které vycházejí z těla na konci končetin – na konečcích prstů, prstech nohou, na temeni a v perineu. Není-li pole deformované chová se jako druh projektu, který může používat přirozené regenerační funkce jako odkaz na obnovení (opravu) nebo na boj s poškozeními infekcí. Je-li projekt ztracen nebo zdeformován, tělo je vrženo zpět a může trochu poškozeno – přichází nemoc.

Špatným držením těla, špatnými stravovacími návyky, negativním myšlením nebo léta trvajícím nervovým vypětím můžeme nevědomky bránit přirozenému toku energie meridiány – stejně jako když sedíme nepohodlně, tak můžeme zabraňovat toku krve a zapříčinit zmrtvění nohou. Takový je efekt deformování přirozeného elektromagnetického pole, a pokud se tato deformace stane navyklou a dlouhodobou, může se vše začít poškozovat.

Jemné pohyby čchi-kungu pomáhají uvolnit tělo, a omezit jeho odpor toku energie. Ale je tady rovněž imaginární součást. Představíme si pohyb energie, a přitom umožníme mysli přímo ovlivňovat povahu našeho bio-magnetického pole, které postupně ovlivňuje biologickou odezvu těla, buď povzbuzující hojení nebo zabraňující mu.

Metodika čchi-kungu je vysoce ceněná jako technika na povzbuzení těla, aby se samo obnovilo – pokud to je ovšem možné. Vyhledáváme lékařskou pomoc, když musíme, ale studium čchi-kungu ukazuje, že je mnohé, co můžeme udělat my sami, abychom si pomohli.

Může čchi-kung pomoci s tinnitem?

Tvrdím podle vlastní zkušenosti, že ano.

 

 

Tinnitus a vyprázdnění energie

TČM není zázračným lékem na všechno. Jejím cílem je obnovit naši sílu a uvést přirozené elektromagnetické pole těla zpátky do rovnováhy, tedy tělo samo ví, jak se opravit. Ale jsou některé formy poškození, které nelze opravit. Přijdeme-li např. nešťastně o končetinu, žádné množství akupunktury nebo čchi-kungu nám nezajistí, aby zpátky narostla. Naše uši jsou citlivé nástroje a hučení v uších může být způsobeno fyzickým poškozením: vystavení hluku, tím že jsme příliš blízko explozi, neustálým vystavením nebezpečnému průmyslovému nebo rekreačnímu zvuku. Může být také způsobeno rýpáním v uchu ostrým předmětem nebo infekcí. Při poškozeném uchu, soudím, je TČM stejně bezmocná jako západní medicína, utrpíme škodu na sluchové funkci a mysl vyplní mezery statickým šumem (tinnitus). Nicméně pokud nemůžeme určit žádnou takovou příčinu, pokud přijde náhle a tajemně a netrpěli jste žádnou znatelnou nedoslýchavostí, potom váš tinnitus je pravděpodobně následek vyčerpanosti – v bioelektrických termínech, vaše baterie jsou vybité.

Tělesné elektromagnetické pole není zřetelný fenomén. Rozděluje se do dalších kanálů, ze kterých každý poskytuje energii specifické funkci. Každý kanál pak vyživuje skladiště energie, které slouží tělu rozdílným způsobem. Jede z těchto kanálů přichází z nohou a je volně spojen s ledvinami. Jak stárneme, tato energie se může vyčerpat a jedním z vedlejších účinků je – vedle pocitu celkové letargie a vyčerpání – tinnitus.

Z toho plyne poučení pro trpící tinnitem, že i když tato energie může být obnovena, bude opět ztracena, pokud neidentifikujeme naše žádostivé energetické návyky a neudržíme je na uzdě. Existuje několik zpráv o krátkodobém efektu akupunktury na tinnitus. Pomáhá, ale jakmile s akupunkturou přestanete, vrací se. U mě ale zlepšování pokračovalo, dával jsem pozor, abych se nevrátil do starých způsobů a přijal jsem režim pravidelné praxe čchi-kungu, a to jak se zdá udrželo mou energetickou hladinu na výši.

Bylo mi čtyřicet pět, byl jsem žádostivý po energii, náchylný k nervovému vypětí a málo jsem spal. Akupunktura, čchi-kung, meditace a tchaj-ťi byly velmi účinné, ale bylo to na dlouho. Celý proces trval přes rok a stále praktikuji každodenně čchi-kung. Pokud delší čas přestanu -  řekněme několik měsíců zanedbávám cvičení, špatné sluchové dny jsou častější.

Dělá to dojem, že je těžké cvičit něco každý den. Ale pro mnohé na východě to je způsobem života. Věřím, že je to jeden z nejcennějších čínských exportů na západ a měli bychom být všichni moudří a využít ho, ať už máme hučení v uších nebo nikoli.

 

Tinnitus, tradiční čínská medicína (TČM) a pravda o čchi

TČM vyrostla z filozofických aspektů taoismu a její vývoj můžeme sledovat asi tři tisíce let dozadu ke „Knize Žlutého císaře“. Tato kniha byla první, která popisovala čínský koncept „energie čchi“ a jak proudí tělem. Setkal jsem se s čínským světovým názorem už před několika lety prostřednictvím mého zájmu o Knihu proměn. Nicméně, navzdory mé velké úctě k východnímu způsobu života vnímám, že jsem vždy potají nahlížel na TČM jako trochu pověrčivost – v nejlepším případě jako na levné, low-tech placebo pro venkovské chuďasy, zatímco městští zámožní lidé, kteří si to mohli dovolit, navštěvovali pořádného doktora. Pokud jde o čchi-kung, tak jako mnozí na západě jsem s ním měl skutečné problémy kvůli slovu „čchi“. Čchi-kung nedává smysl bez přijetí existence čchi a pouhá zmínka o něm přivodí, že skeptici vidí rudě, protože tvrdí, že nemůže být změřena a detekována jinak, než imaginací.

Nicméně nedávný rozhovor s chirurgem pracujícím pro British NHS týkající se čchi, mi mnohé odhalil. Zatímco veřejně je vzácné, aby se našel nějaký západní, vyškolený lékař, který nabídne něco jiného než kousavý názor, „mimo záznam“ je to jinak. Tento člověk, vyškolený západní medicínou mi vnuknul, že bude na místě smířit západní a východní přístup k medicíně, že výsledky (východní medicíny) jsou příliš významné, aby byly ignorovány. Zatímco nemá TČM obecně volnou ruku, tento rozhovor mně ovlivnil ke změně postoje a skepticismus se zmenšil.

Nyní po deseti letech studia jsem přesvědčen, že problém čchi spočívá v jeho historických asociacích – ne tolik s tradičním čínským myšlením, ale s poměrně moderním západním, new-age duchovním hnutím, které se svým sklonem k údajným „mystickým“ vlastnostem ji používalo, aby podpořilo víru v různé paranormální jevy. Ale západní hipíci nejsou jediní, kteří poskytli čchi špatnou pověst. Dalším problémem je vztah k tzv. východním a západním „mistrům“, kteří konají demonstrace paranormálních schopností s ohledem na zdánlivé „zvládnutí“ čchi. I když jsou tyto výkony nepochybně působivé a co já vím, mohou být i skutečné, ale dostávají se do konfliktu s racionálním, skeptickým myšlením, které je vždy ve střehu na triky – a jsem si jistý, že všechny demonstrace, které jsem viděl ve filmech na youtube (Chi Demonstrations) by mohly být stejně tak provedeny schopným iluzionistou. Problémem zde není tak pravda, jako vnímání. Můžeme čchi zamítnout jednoduše proto, že má špatnou pověst, pro její dezinterpretaci a úmyslná překroucení v populární kultuře – ne proto, že neexistuje.

Takže jaká je pravda o čchi? Mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti a musím připustit, že jsem dospěl okruhem k přijetí její existence, i když ne v termínech, které lze chápat čistě západním racionálním myšlením, dokonce ani tím, že ji popisuje jako jev, který může být přehledně označen obvyklým vědeckým způsobem. Vidím ji jako přirozený, i když dosud špatně pochopený jev, nikoli mystickou super sílu, a více kombinované efekty, a to fyzické a psychické. Při tréninku v tchaj-ťi a čchi-kungu mi bylo praktiky řečeno, že pokud budu provádět jistá cvičení, mohu začít pociťovat jisté záležitosti – a pocítil jsem je.

Specifické projevy čchi po nebo během cvičení čchi-kungu a tchaj-ťi mohou být popsány různě – pocit „plnosti“ v rukách nebo prstech, brnění, znecitlivění, elektřina, vnímání napětí probíhající po pažích, teplo, chlad, pocit prosakování. Všechno toto je vysoce subjektivní a liší se od člověka k člověku. Zatímco někdo může argumentovat o skutečné příčině těchto pocitů, pro mě zůstává faktem, že jsem nic podobného před započetím tréninku čchi-kungu nezažil. Budete to pociťovat nejspíše také, jak začnete cvičit. Nemohu vám říci, co to je, ale pouze opakuji to, co mi bylo řečeno – je to dobré znamení.

Z hlediska toho, co čchi znamená pro naše tělo a „existencionální pocit“, je nejlepší způsob, jak to popsat – „vitalita“. Když se cítíme dobře – energičtí, rázní, čerství, zdraví – pak můžeme říci, že naše čchi je silná. Když je to naopak – když se propadáme do letargie, deprese, chaosu, únavy, když jsme zužováni obtížnými bolestmi nebo jedním nachlazením za druhým – pak naše vitalita zmizela a můžeme říci, že je naše čchi slabá. Tady vidíme čchi projevující se jako kombinace několika faktorů, a to jak fyzických, tak imaginárních. Vraťme se zpátky k mému rozhovoru s tím západním chirurgem, k jeho vysvětlení emocionálního rozměru nemoci – když se cítíme dobře, je méně pravděpodobné, že onemocníme, a jsme-li nemocní, ale dokážeme se cítit pozitivněji, pak se rychleji léčíme (čchi je silná). Když se cítíme špatně, léčíme se pomalu a přitahujeme různé nemoci, které jsou kolem nás (čchi je slabá).

Pravidelné praktikování čchi-kungu zlepšuje náš pocit pohody, energii, vitalitu a ovlivňuje naše tělo třemi způsoby:

  1. Zvýšená spotřeba kyslíku: Čchi-kung učí hlubokému dýchání, ke kterému dojdeme později. Krev se lépe okysličuje, a tak se stává dobrou na okysličování těla. Jemné cvičení uvolní tělo a povzbuzuje lepší oběh této vysoce okysličené krve a zlepšuje buněčnou regeneraci. Ačkoli můžeme čchi-kung cvičit kdekoli, doporučuje se, kdykoli to jde cvičit venku, v přírodě, mezi stromy, horami, u jezera nebo oceánu, kde je vysoká hladina kyslíku.  Kyslík je hlavní složkou čchi. Ovšem žijeme-li ve městě, nemůžeme si užívat přírodní prostředí každodenně, ale můžeme mít stále užitek ze zvýšené absorpce kyslíku z okolí. Nemáme-li na výběr nic jiného než cvičit doma, můžeme si alespoň otevřít okno.
  2. Posílení lymfatických funkcí: Jedním z málo známých biologických „mechanismů“ těla je lymfatická soustava. Sestává z trubiček (podobných žilám) propojujících svazky malinkých ústrojí nazývaných lymfatické uzliny. Lymfatickým systémem protéká tekutina, do které jsou zaváděny odpadní produkty, toxiny, obecně řečeno „zkažené věci“ a jsou filtrovány z těla. Představte si to jako náš zabudovaný samo-čistící systém. Lymfatický systém závisí na pohybu těla, aby dostal tekutinu do oběhu. Více pohybu se rovná více vyplachování špatného materiálu. A zdravý životní styl je tedy ten, který obsahuje pravidelný pohyb – chůzi, běh, tanec. Všechny tyto věci jsou pro řádnou lymfatickou funkci stejně tak dobré, jako čchi-kung. Sedavý způsob života je příčinou stagnace lymfy a plyne z něho vyšší riziko onemocnění.
  3. Bioelektřina: Tu budeme nejspíše spojovat s čchi a jistě je nejméně pochopitelná a nejkontroverznější. Z pohledu TČM existuje systém energetických drah v těle známých jako meridiány, ale důležité je neuvažovat o nich jako o drátěných vodičích. V těle nejsou žádné zřejmé vodiče. Spíše to chápu jako sérii cest malého odporu pod tkání, které umožňují elektrické energii snadnější průchod. Tato přirozeně se vyskytující bio-elektřina dává vznik střídavému magnetickému poli, které pokrývá tělo. Podle výhradně mechanistických termínů západní medicíny je toto pole vedlejším produktem tělesných funkcí a může být změřeno, ale v TČM tělesné elektromagnetické pole je elementárnější a forma, kterou vytváří ve skutečnosti ovlivňuje pohodu samotného těla.

Tato myšlenka je podpořena výzkumem Dr. Roberta Beckera, která strávil spoustu času mapováním elektromagnetické signatury těla a jehož kniha „The Body Electric“ také popisuje pozitivní účinky indukované elektrické energie na pomalu se hojící rány. Stručně řečeno ukazuje jeho práce, že bioelektrická složka není pouze vedlejším produktem, ale nezbytným předpokladem naší fyzické pohody.

V teorii TČM není elektrická energie generována pouze v těle, ale také nasměrována z vnějšího prostředí. Za normálních podmínek energie protéká podél meridiánů, které vycházejí z těla na konci končetin – na konečcích prstů, prstech nohou, na temeni a v perineu. Není-li pole deformované chová se jako druh projektu, který může používat přirozené regenerační funkce jako odkaz na obnovení (opravu) nebo na boj s poškozeními infekcí. Je-li projekt ztracen nebo zdeformován, tělo je vrženo zpět a může trochu poškozeno – přichází nemoc.

Špatným držením těla, špatnými stravovacími návyky, negativním myšlením nebo léta trvajícím nervovým vypětím můžeme nevědomky bránit přirozenému toku energie meridiány – stejně jako když sedíme nepohodlně, tak můžeme zabraňovat toku krve a zapříčinit zmrtvění nohou. Takový je efekt deformování přirozeného elektromagnetického pole, a pokud se tato deformace stane navyklou a dlouhodobou, může se vše začít poškozovat.

Jemné pohyby čchi-kungu pomáhají uvolnit tělo, a omezit jeho odpor toku energie. Ale je tady rovněž imaginární součást. Představíme si pohyb energie, a přitom umožníme mysli přímo ovlivňovat povahu našeho bio-magnetického pole, které postupně ovlivňuje biologickou odezvu těla, buď povzbuzující hojení nebo zabraňující mu.

Metodika čchi-kungu je vysoce ceněná jako technika na povzbuzení těla, aby se samo obnovilo – pokud to je ovšem možné. Vyhledáváme lékařskou pomoc, když musíme, ale studium čchi-kungu ukazuje, že je mnohé, co můžeme udělat my sami, abychom si pomohli.

Může čchi-kung pomoci s tinnitem?

Tvrdím podle vlastní zkušenosti, že ano.

 

 

Tinnitus a vyprázdnění energie

TČM není zázračným lékem na všechno. Jejím cílem je obnovit naši sílu a uvést přirozené elektromagnetické pole těla zpátky do rovnováhy, tedy tělo samo ví, jak se opravit. Ale jsou některé formy poškození, které nelze opravit. Přijdeme-li např. nešťastně o končetinu, žádné množství akupunktury nebo čchi-kungu nám nezajistí, aby zpátky narostla. Naše uši jsou citlivé nástroje a hučení v uších může být způsobeno fyzickým poškozením: vystavení hluku, tím že jsme příliš blízko explozi, neustálým vystavením nebezpečnému průmyslovému nebo rekreačnímu zvuku. Může být také způsobeno rýpáním v uchu ostrým předmětem nebo infekcí. Při poškozeném uchu, soudím, je TČM stejně bezmocná jako západní medicína, utrpíme škodu na sluchové funkci a mysl vyplní mezery statickým šumem (tinnitus). Nicméně pokud nemůžeme určit žádnou takovou příčinu, pokud přijde náhle a tajemně a netrpěli jste žádnou znatelnou nedoslýchavostí, potom váš tinnitus je pravděpodobně následek vyčerpanosti – v bioelektrických termínech, vaše baterie jsou vybité.

Tělesné elektromagnetické pole není zřetelný fenomén. Rozděluje se do dalších kanálů, ze kterých každý poskytuje energii specifické funkci. Každý kanál pak vyživuje skladiště energie, které slouží tělu rozdílným způsobem. Jede z těchto kanálů přichází z nohou a je volně spojen s ledvinami. Jak stárneme, tato energie se může vyčerpat a jedním z vedlejších účinků je – vedle pocitu celkové letargie a vyčerpání – tinnitus.

Z toho plyne poučení pro trpící tinnitem, že i když tato energie může být obnovena, bude opět ztracena, pokud neidentifikujeme naše žádostivé energetické návyky a neudržíme je na uzdě. Existuje několik zpráv o krátkodobém efektu akupunktury na tinnitus. Pomáhá, ale jakmile s akupunkturou přestanete, vrací se. U mě ale zlepšování pokračovalo, dával jsem pozor, abych se nevrátil do starých způsobů a přijal jsem režim pravidelné praxe čchi-kungu, a to jak se zdá udrželo mou energetickou hladinu na výši.

Bylo mi čtyřicet pět, byl jsem žádostivý po energii, náchylný k nervovému vypětí a málo jsem spal. Akupunktura, čchi-kung, meditace a tchaj-ťi byly velmi účinné, ale bylo to na dlouho. Celý proces trval přes rok a stále praktikuji každodenně čchi-kung. Pokud delší čas přestanu -  řekněme několik měsíců zanedbávám cvičení, špatné sluchové dny jsou častější.

Dělá to dojem, že je těžké cvičit něco každý den. Ale pro mnohé na východě to je způsobem života. Věřím, že je to jeden z nejcennějších čínských exportů na západ a měli bychom být všichni moudří a využít ho, ať už máme hučení v uších nebo nikoli.

 

Nejde pouze o fantazii?

Slovo, které tady hledáme je „placebo“. Existuje mnoho nemocí, které mohou být jednoduše odstraněny „představou“, že se uzdravujeme. Věříme v sílu léčitele nebo v účinnost léku – i když ve skutečnosti neobsahují žádné účinné látky – a naše onemocnění mizí. Placebo je záhadný jev, který naznačuje, že mysl skutečně dokáže léčit tělo. Ne všechna onemocnění reagují na placebo, ale mnohé ano, a častá námitka skeptiků na tvrzení praktiků čchi-kungu je, že to, co pozorujeme, není ničím jiným než léčivým účinkem placeba. Věříme metodě a vyléčíme se silou samotné mysli. S tímto tvrzením nemám žádný problém. Ano může to být způsobeno představivostí, ale stále to funguje.

Jsem ochoten připustit, že celý čchi-kung je v mysli, že metody a myšlenky spojené s čchi-kungem navodí specifický způsob myšlení, který navodí léčebný účinek. Ve skutečnosti může být čchi-kung cvičen dvěma způsoby – vnitřně i zevně.

Vnitřní formy čchi-kungu nejsou spojeny s žádnými pohyby těla, místo toho spoléhají čistě na imaginativní techniky podporované meditativními metodami dýchání navázanými na pocity v těle a „představu“ pohybů energie. V tradičním jazyku je to známo jako nej-kung. Nej-kung je doslova „vše v mysli“. Žádné argumenty. „Představujeme“ si energii vstupující do těla a dobíjející nás, „představujeme“ si patogeny nebo onemocnění odcházející z těla. Zabývání se imaginativními technikami, ale může být obtížné, zejména pro začátečníky, kteří pracují na vlastní pěst. Také není tak snadné pro západního člověka otevřít mysl a dovolit si „věřit“ v tyto záležitosti.

Nejpopulárnější a nejvíce praktikované jsou ale tzv. vnější formy – které zahrnují pohyby neboli cyklus specifických pozic. Nevyžadují velkou místnost a obvykle mohou být prováděny při stoji na místě. Jsou mnohem snadnější na zvládnutí, než vnitřní postupy a jejich tělesný přínos se projevuje způsobem, který je začínajícímu praktikovi zřejmější. Postupu pomáhá horlivost a praxe. Tvrdím, že tyto vnější formy mají zřejmější fyzický účinek na organismus, jelikož samotné pohyby stimulují lymfatický systém, podporují absorpci vyšších hodnot kyslíku do krevního oběhu a představují jemné ohýbání a napínání, které procvičuje skupiny svalů, což vede ke zlepšení pružnosti, rovnováhy a koordinace. Do jaké míry tady má efekt „představivost“ je těžké říci, ale mohu pouze potvrdit, že vnější čchi-kung, který představím později, zanechává tělo relaxované, s pocitem brnění a energie. Tyto účinky mohou zavrženy jako „subjektivní“, ale nicméně se pociťují dobře.

Pokud nevěříte na vnitřní čchi-kung, pokud nevěříte, že mysl může vyléčit vaše nemoci, pak vám to nebude fungovat. U vnějšího čchi-kungu v něj nemusíte věřit, abyste pocítili fyzické výhody. Vnější čchi-kung vyvolá lepší pocity a je proto dobrý na start pro začátečníky.

 

 

2. část

Následující kapitoly popisují podrobně metody na zmírnění symptomů tinnitu.

Knížka sluchu

(Měření úrovně vašeho tinnitu)

Četl jsem, že to není dobrý nápad, zaznamenávat si hučení v uších, protože to způsobuje, že se na něj zaměřujete, a že se může zdát horší, než ve skutečnosti je. I když jsem s tím do jisté míry souhlasil, shledal jsem, že zaznamenávání tinnitu je užitečné ve dvou věcech. Jednak na obavy spojenými se zhoršování tinnitu. Pokud měření úrovně ukazuje v průběhu času, že je tinnitus stabilní, může to poskytnout jisté uklidnění. Mnohem větší uklidnění ale nastane, když záznamy začínají ukazovat na snížení tinnitu. Má to nejen efekt ukazující, že něco funguje, ale také na rostoucí odhodlání v „léčení“. Tak si obstarejte malý zápisník a na obálku si nakreslete ucho. Vážně. To je vaše knížka sluchu. Nepoužívejte ji na nic jiného.

Teď nadefinujeme tři jednoduché úrovně.

  1. První úroveň – 25 % nebo méně, což znamená, že jste si vědomi svého tinnitu maximálně asi čtvrtinu času. Musíte se zastavit a zavrtat se pod každodenní zvuky, abyste ho objevili. Můžete ho opravdu slyšet v tiché místnosti nebo v noci v posteli. První úroveň je dobrá pro život, a zatímco ještě stále technicky trpíme hučením v uších, můžeme život strávit na této úrovni a nestěžovat si. První úroveň v naší knížce sluchu zobrazujeme nakreslením smějícího se smajlíka vedle data. - První úroveň je ta, kde jsem právě teď.
  2. Druhá úroveň je 50 %. Jedná se den „prostřední“, den, kdy víte o hučení v uších asi polovinu dne. Není to dobrá hodnota, ale jsou období, kdy si ho neuvědomujete. Pokud se zastavíte zjistíte ale, že ho slyšíte přes většinu každodenních zvuků – televizor, řízení, konverzaci. Nicméně nevyvolává pocit nemoci nebo pocit vyčerpání. Druhou úroveň ve sluchové knížce znázorňujeme smajlíkem s rovnými ústy.
  3. Třetí úroveň jsou „špatné dny“. To jsou dny, kdy si uvědomujete hučení v uších nejméně 75 % dne. Třetí úroveň je nesnesitelná. Každý, kdo má těžký tinnitus je v tomto bodě po celou dobu. Třetí úroveň vyvolává pocit nemoci. Můžete se cítit deprimovaní nebo zoufalí, dost na to, abyste utratili celé jmění na jeden z těch zázraků podvodných léčitelů – na cokoli, co by vám poskytlo naději. Vede vás k tomu, abyste opustili zaměstnání, šli brzy do postele, o něco zkrátili den a ve spánku se zbavili pekelného rámusu. Třetí úroveň zobrazujeme ve sluchové knížce zamračeným smajlíkem u příslušného data.

 

Ode dneška si každý den zapište datum a úroveň hučení v uších do své sluchové knížky. Můžete to dělat jednou denně, nejlépe ve stejnou dobu nebo jednou ráno a opět večer – já jsem obvykle zjišťoval, že mé uši více zvonily večer, když jsem byl unavený, a tak jsem měl ve své sluchové knížce dva sloupečky – ale to záleží na vás. Zapište si úroveň, zavřete knížku a do zítra na ni zapomeňte. Pak si jednou měsíčně spočítejte smajlíky, úsměvy, rovná ústa a zamračené smajlíky. Jste-li horliví, můžete si udělat graf, ale hlavní je každý měsíc si spočítat zlepšení, to velmi povzbudí. Nebo si můžete udělat měsíční průměr v procentech. Před zahájením léčby byl můj měsíční průměr 75 % - tak špatný, jak to jen jde. O 18 měsíců později klesl na 35 %.

 

Všechno toto zaznamenávání, sčítání smajlíků a zjišťování průměrů zní obtížně a dotěrně – případně i trochu obsesivně. Ale tohle je první lekce a první věc, kterou potřebujeme zdůraznit je systematičnost.  Je to váš tinnitus a nikoho jiného a neexistuje pilulka, kterou si vezmeme a vyléčíme ho. Musíme převzít vlastnictví stavu a můžeme to udělal tak, že si to zaznamenáváme. Osobně jsem zjistil, že mně toto měření posilovalo, že něco dělám. A v této fázi je dobré cokoli, co vás posílí nebo naladí pozitivně.

 

Akupunktura na tinnitus

Ačkoli praxe akupunktury je nad rámec této knihy, a věřím, že kombinace meditace a čchi-kungu má časem stejné účinky, byla akupunktura cestou, kterou jsem probádal a která je podle mého názoru byla účinná při nastartování mého zotavení. Pro úplnost to zde popíšu pro kohokoli, kdo by se o tuto cestu také zajímal.

Z běžných alternativních způsobů léčby je akupunktura prováděná „kvalifikovanými lékaři“ poměrně drahá, alespoň tady ve Velké Británii. Léčba bude zahrnovat mnoho sezení – v mém případě přes 30. Rozhodnutí je na vás, zda chcete nebo zda si můžete dovolit tuto finanční zátěž. Já jsem měl tinnitus asi šest měsíců před tím, než jsem kontaktoval místního praktika. Sezení byla jednou týdně, trvala mezi třiceti až čtyřiceti minutami a stály 25 liber. Pro někoho, kdo je vychován britským státním zdravotnictvím, kde je ošetření vždy zdarma, je tento pravidelný výdaj dost velký. Nicméně platíte jen vždy trochu, a pokud se rozhodnete, že to nefunguje, můžete snížit svou ztrátu a přestat tam chodit dříve, než vás to bude stát jmění.

Pokud jste ještě na akupunktuře nebyli (jak já předtím), abyste nebyli nervózní (jako já), pokusím se popsat detailně své zkušenosti.

Při první konzultaci mi lékař zkontroloval tep na obou zápěstích, zkoumal můj jazyk a celkově mně posuzoval, zřejmě podle vzhledu, pocitů a pachu. V rodinné anamnéze šel do detailu, prozkoumával další problémy životního stylu, které si nemyslím, že souvisejí, a potom začal navrhovat symptomy. Zapomněl jsem se zmínit o nepříjemném pocení, bez jakéhokoli zjevného důvodu. Dostal jsem bylinné přípravky, energetickou masáž zad a šíje a akupresuru po stranách hlavy. Bylinky byly Er Long Zuo Chi Wan a Long Dan Zie Gan Wan. Vydržel jsem je brát 3 týdny, ale bez jakéhokoli znatelného zlepšení. Potom mi lékař navrhnul, abychom vyzkoušeli akupunkturu.

Zjistil jsem, že jehly používané v akupunktuře nejsou ve skutečnosti jehly – jsou to spíše jemné drátky – a lékař mi vysvětlil, že se nezapichují příliš hluboko – od 1 do 3 mm, podle místa. Pocítil jsem nepatrný pocit při vpichu, ale můžete zůstat uvolnění, je to stěží znát. Jakmile jsou jehly uvnitř, je to spíše jakoby jemný tlak prstu nebo nějakého tupého nástroje na kůži.

V mém případě byly „jehly“ aplikovány na holeních, na zadní části rukou, po stranách krku, čelistech a na temeni. Nevěděl jsem tehdy nic o tzv. meridiánovém systému, a proto jsem neměl ani představu o této volbě lékaře. Pocit s tím spojený byl opravdu zvláštní, ale ne nepříjemný – ve skutečnosti jsem se za čas těšil na tato sezení kvůli jejich relaxačnímu účinku. Jehly byly ponechány na místě asi 20 minut, zatímco jsem pohodlně ležel na zádech. Jediné, co jsem si musel sundat, byly boty.

Myslím, že jsem nejdříve očekával zázrak, ale v uších stále hlučelo, když byly jehly vytaženy a byl jsem zklamaný, domníval jsem se, že to nemělo vůbec žádný účinek. Nicméně cestou domů po tomto prvním sezení jsem se začal cítit opravdu zvláštně – velmi unavený a jako po elektrickém šoku. Přijel jsem domů omráčený a s pocitem „tíhy“. Nejlépe bych to mohl přirovnat ke stavu, který jsem měl před léty po dopravní nehodě – náhlá a nepříjemná srážka, odešel jsem patrně nezraněný – ale den poté jsem se cítil jako přejetý náklaďákem. Pak byla ještě jedna událost v mém pošetilém mládí, když jsem se málem zabil hrabáním se v hlavním vedení elektřiny – dostal jsem pouze varovnou ránu, ale pamatoval jsem si pocit elektřinou spouštěné svalové křeče. Ten večer jsem byl v posteli v devět hodin a spal jsem jako omámený, ale ráno jsem se vzbudil svěžejší než v posledních letech. Bohužel ucho stále hlučelo!

Dá se pochopit, že jsem šel na další sezení s jistým znepokojením. Lékař mi vysvětlil, že moje reakce byla normální – řekl, že dobré přirovnání je připojení k elektrickému vedení. Mé tělo na to nebylo zvyklé, ale příště už nebude reagovat tak dramaticky. Skutečně to tak bylo a následující sezení byla docela nadějné. Po každém dalším sezení jsem se vždy cítil velmi uvolněně a svěží.

Až na několik výjimek měla TČM sezení stejnou podobu: po rychlém vyšetření jazyka a pulsu jsem měl dvacet minut akupunktury, dvacet minut masáže na zádech a krku, potom obvyklé byliny a mohl jsem jít.

Fungovalo to?

Ano, fungovalo.

Podle poznámek jsem měl okamžitý efekt, i když mírný a odhalený pouze na základě analýzy mého smajlíkového grafu. Během následujících měsíců vykazovaly postupné zlepšování, až po šesti měsících léčby jsem byl asi na 40 %. Ale zlepšení tinnitu nebylo jediné, co jsem zaznamenal. Pociťoval jsem neuvěřitelně více energie, jako bych byl o deset let mladší.

Musel jsem ale přestat. Přišlo to skutečně na dost peněz. Nemohl jsem si dovolit platit 100 liber měsíčně, ale moje zlepšení mně povzbudilo zkoumat TČM hlouběji a pomohlo k přijetí čchi-kungu.

Měli byste vyzkoušet akupunkturu?

Řekl bych, že to stojí za pokus, v mém případě se ukázala jako účinná. Pokud vás odradí finanční náklady nebo o ni neuvažujete, pak přijměte ujištění, že jsem zaznamenal postupné zlepšování praktikováním čchi-kungu a meditace. Jak dlouho musíte cvičit? Ano, to je pro mnohé největší překážka. Tyto energetické techniky se musí stát součástí vaše denního režimu.

Našel jsem tady místní třídu tchaj-ťi, kde jsem se seznámil i s čchi-kungem, a zde jsem se naučil hodně z toho, co se vám teď chystám popsat.

 

Začínáme meditovat

Takže jsme založili naši knížku sluchu a sledujeme úroveň našeho hučení v uších. Možná, že to nevypadá dobře – naše knížka je plná zamračených tváří a v uších nám hučí až k zbláznění. Začněme s metodou a uvidíme, jestli to dokážeme zlepšit. Čchi-kung jde ruku v ruce s meditací. Potřebujeme se znovu naučit, jak pociťovat uvolnění těla, jinak brázdění čchi-kungem a provádění pohybů strnulým, mechanickým způsobem prostě nebude fungovat. Musíme se naučit, jak meditovat a o tom všem je tato kapitola. Musíme každý den začlenit do svého života čas meditace. Následující poznámky jsou opět založeny na článku, který jsem vystavil před časem na svém webu.

Existuje mnoho technik meditace. Co se teď chystám popsat je jednou z nich. Směšuje buddhistickou všímavost s trochou taoistické práce s vnitřní energií. Ale nedělejte si starosti s tím, co to znamená. Jste-li právě teď na nějakém temném místě, tak pravděpodobně jste měli nebo máte právě problémy s hučením v uších a nějaká meditační technika vám pomůže. Bez ohledu na metodu, pro kterou jste se rozhodli, cvičte každodenně dokud se necítíte dostatečně stabilizovaní, abyste na praxi zapomínali.

Takto budeme meditovat.

Pokud jde o způsob, shrnu na konci kapitoly hlavní body, takže pokud jste nemocní, přeskočte tam, tady je to popsáno trochu kostrbatě.

Pokud můžete objevit v místě nějakou třídu, jděte do toho. V opačném případě čtěte dál.

 

1.      Jak dlouho máme meditovat?

První, co potřebujeme udělat je rozhodnout se, kolik času můžeme věnovat meditaci. Deset minut je dobrý startovací bod. Jak se do toho dostanete, budete přirozeně chtít prodloužit čas věnovaný meditaci. Já obecně usiluji asi o třicet minut, ale když jsem byl opravdu v „zóně“, pokračoval jsem i hodinu nebo více.

Obyčejně nahlížím pesimisticky na každou pomůcku, která se nabízí jako základní pro naši spiritualitu, emoční nebo fyzickou pohodu, ale tady udělám výjimku, protože hovoříme o jednoduchém určení času. Pokud si můžete nastavit nějaký časovač, třeba kuchyňskou minutku nebo budík, něco, co zazvoní nebo zapíská, ale bez vytrvalého tikání. Časovač vám umožní se uvolnit. Nezajímáte se, jestli už čas vypršel a nekontrolujete hodinky. Takže vezměte časovač, nastavte ho a zapomeňte na to.

Nežijete-li sami – a to zejména máte-li děti, které pobíhají kolem, musíte k nim být upřímní v tom, co děláte. Takže jim řekněte: „Podívejte, budu meditovat a je mi jasné, že to můžete považovat za poněkud zvláštní, ale chci to opravdu vyzkoušet a nechci být následujících deset minut rušen“. Nebo můžete zkusit: „Nechoďte ke mně, jen pokud bude hořet. Nejsem tady, ano?“

Asi to nebude fungovat, ale aspoň jste to udělali to nejlepší a doufejte, že to nakonec pochopí. Buďte k nim laskaví a buďte laskaví k sobě. Nezlobte, když budete vyrušeni. Hněv je opak toho, čím se chceme stát. Pokud k vám vrazí, uvažujte o tom jako o příležitosti na změření, jak daleko jste od hněvu.

Hněv je pro vás za všech okolností opravdu špatný.

Naštěstí se zkušenostmi objevíte, že se můžete kdekoli zastavit a meditovat, dokonce na letišti, i když připouštím, že to není ideální místo pro začátek. Také jen málokteří z nás si mohou užívat luxus soukromí „meditační místnosti“, a tak jenom použijte zdravý rozum a odejděte někam, kde si myslíte, že to bude nejpohodlnější a nejméně budete rušeni. Pokud to znamená, že budete cvičit v koupelně, tak ano, budiž.

Nyní se posaďte.

 

1.      Sezení

V instruktážním videu ke stylu čen tchaj-ťi, velký mistr Čchen Čeng Le-e popisuje proces meditace s odzbrojující jednoduchostí:

Říká: „Jen chvíli tiše seďte.“

Opravdu nebuďte tím posedlí – jenom seďte. Pokud zvládnete „pozici „plného lotosu“, aniž byste měli bolesti, tak ji použijte. Pokud ne, seďte, jak nejlépe dokážete, překřižte nohy nebo je roztáhněte, to nevadí – hlavním cílem je opatřit si jednoduše pohodlný a stabilní základnu na narovnání jemně vzpřímených zad.

Záda jsou zde důležitá, a můžeme dosáhnout něčeho podobného správným držením, pokud si představíme svou hlavu zavěšenou na niti napojené na naše temeno a zlehka nás natahující vzhůru a na tom visící záda. Nedělejte si s tím velké starosti – dělejte jen, co cítíte jako pohodlné. Zjednodušeně řečeno je správná pozice někde mezi shrbením a sezením zpříma.

Nemůžete-li sedět na podlaze, máte-li potíže s klouby a máte obtíže si sednout na zem a zase se zvednout, tak seďte na židli, věnujte pozornost pozici páteře a vyhněte se pokušení opřít se. Ve své slavné knize o mikrokosmické meditaci Mantak Chia zcela odmítá myšlenku sezení se zkříženýma nohama na podlaze a srdečně doporučuje používat židli. Jste zmateni? Já také. Nebojte se, dělejte to, jak chcete, nechceme se zde pohybovat po zemi.

Takže teď sedíme.

Co dál?

 

2.      Přemáhání nepokojné mysli

Pokud budete nadále vyrušováni – ne někým s kým žijete, potom někým, s kým sdílíte hlavu. Bude říkat něco jako: „Necítím se pohodlně. Můžeme se trochu pohnout?“

Takže jste ochotný člověk a opravdu se trochu posunete a určitě se hlas prakticky okamžitě znovu ozve: „Nepomohlo to, nohy trpí!“

Můžete se tak nechat klamat dost dlouho – způsob sezení, způsob opření rukou, ale jednu chvíli musíte říci: „Podívej, před chvílí jsme byli v dokonalém pohodlí. Co se změnilo?“

Tiše a rozhodně řekněte NE tomuto dotírajícímu hlasu.

Jde o první krok k uvolnění.

Usaďte se v pozici a neměňte ji, doku nevyprší daný čas. Opravdu! Uvolněte a pak ztuhněte. Staňte se neživou loutkou, živoucí sochou. Nehněte ani svalem. Ani o milimetr.

Takže, teď jsme v klidu vyřešili, jak se nepohybovat. Co nastane dál, je setkání se s otravným vypravěčem.

Je to jako, když máte důležitou práci a chcete se na ni soustředit, ale neustále jste vyrušováni druhými, abyste dělal něco lepšího, vyprávějí vám o dovolené, nebo hloupé drby. Je to zase dítě ve vaší mysli – napadá vás řetězy myšlenek. Co dělat? Dobře, nedokážete to vědomě zastavit, stejně jako nedokážete zastavit dýchání. Takže stejně jako při skutečném klábosení v životě poodstupte, poslouchejte jen na půl ucha, zatímco se klidně zaměříte na úkol. A naším úkolem, nezapomeňte není nic složitějšího než tiše sedět.

Nechejte myšlenky přicházet a odcházet. Nesnažte se je zastavit, ale místo toho se pokuste vyvarovat jejich aktivnímu přerušování. Pokud se přistihnete, že u něčeho setrváváte, nebuďte na sebe tvrdí – prostě to nechte být, odežeňte je, a řekněte si – právě teď nechci myslet. Směřujeme nakonec k tomu, podrobit si tyto poletující myšlenky, ale toto jsou ještě začátky a člověk nikdy nepotlačí sílu silou. Toto je vaše vlastní já, o kterém konec konců teď hovoříme, a tak musíte být jemní. Nemá smysl bít se příliš.

Nemá smysl se zlobit.

Hněv je opakem toho, kam se chceme dostat.

Co teď?

Dýcháme.

Z tan-tchienu.

 

3.      Co je tan-tchien?

Pokud jste se ve škole učili biologii člověka, nikdy tam žádná zmínka o tan-tchienu nebyla. Důvodem je, že to nejlaskavější, co o něm řekne západní medicína, že je to představa. Nicméně pokud se ho snažíte si představit, soustředíte se na něj, je potom jako skutečné, a nakonec ho budete pociťovat jako fyzickou přítomnost, jako něco pohyblivého, vyvýšeninu, něco ztuhlého, teplo, mravenčení a nevysvětlitelně povzbuzující. Zkuste mi potom tvrdit, že tan-tchien neexistuje.

Kde to je?

Když si položíte ruce na břicho, dejte špičku ukazováku do pupíku a potom lehce zatlačte špičkou malíčku do podbřišku. To je místo tan-tchien, několik palců dovnitř v podbřišku. Seznamte se s ideou této „představy“ a pokuste se přesvědčit svou mysl – možná proti její lepší povaze – o fyzické realitě tohoto místa ve vás. Pečujte o něj, dokonce i když nemeditujete. Přemýšlejte o něm a sledujte, zda ho dokážete cítit. Co potřebujeme, je probudit ho, a to provádíme postupně, dýcháním. Pokud jste ještě nikdy tan-tchien nepocítili, nemějte obavy. Je to vaše nejdůvěrnější součást, významné centrum vaší bytosti. Je jako nejlepší přítel, jakého jste kdy měli.

 

4.      Dýchání

Důležité je, jak v meditaci dýcháme – ve skutečnosti je způsob dýchání meditací, takže věnuji trochu času jeho popisu.

Vždy bychom měli dýchat nosem. Začněte sledovat vlastní dýchání, a když zjistíte, že vypadáváte ze zvyku dýchat nosem, pak se to pokuste znovu naučit. Dýchání nosem je správný způsob, jak dýchat a bez větší námahy se stane opět automatickým. Samozřejmě, pokud vás trápí ucpaný nos a nemůžete se dostatečně nosem nadechnout, pak zapomeňte na to, co jsem právě řekl a dýchejte ústy.

Na podporu dýchání nosem zavřete ústa a dotkněte se špičkou jazyka tvrdého patra, hned za předními zuby horní čelisti a nechte ho tam. Možná jste to už dříve někde četli. Uváděné důvody se liší podle druhu knih, které čtete.  Bojovník kung-fu to dělá proto, aby měl jazyk mimo při kopu do tváře a nekousl se do něho. A seriózní „wei-kung“ čchi-kung vám řekne, že tato poloha jazyku slouží na kompletaci okruhu koncepčního kanálu, který klesá na přední části těla, takže čchi se bez toho nemůže usadit v tan-tchienu. My máme za cíl meditaci a je to nejlepší způsob, jak zatěsnit ústa a prosadit záměr, že chceme opravdu vážně dýchat nosem.

 

Dýchání nosem.

Když vdechujeme, představujeme si, jak je vzduch vtahován do tan-tchienu, jako by samotný tan-tchien byl druhem plic. Vysouvající se a vtahující vzduch. Abychom tomu napomohli, dýcháme břichem spíše než hrudníkem, což nám ze začátku může připadat zvláštní. Ve skutečnosti to, co děláme je, že naplňujeme plíce zespoda nahoru, abychom se nadechli, vystrčíme břicho a to způsobuje, že se bránice protahuje směrem dolů. To se nazývá břišní dýchání. Časem tato technika zvětší kapacitu plic a povzbudí delší, pomalejší rychlost dýchání.

Zdravější je dýchat tímto způsobem, plíce přijmou více kyslíku a krev je mnohem okysličenější. Také to stimuluje lymfatický systém, odstraňuje toxiny a další špínu, které můžeme postrádat. Jakmile se naše tělo seznámí s pocitem břišního dýchání, stane se automatickým, takže jeho užitek se projevuje i mimo meditaci.

Průměrná rychlost dýchání dospělého člověka mimo meditaci, v klidu je mezi 12 až 20 dechy za minutu. Čím je dechová frekvence vyšší, tím mělčí je každý nádech, u některých lidí se zdá, že dýchají pouze samotnými vrcholky plic sérií rychlých, krátkých lapavých dechů. Každý jsem jiný a výsledky se liší, ale po několikaletém cvičení je moje přirozená respirační rychlost v klidu asi 4 nebo 5 dechů za minutu a během meditace přirozeně klesá na asi 2 dechy.

Tan-tchien a dech jsou v meditaci důležité, alespoň v metodě, kterou cvičím já, a dokonce, i když nemeditujeme, je dobré se seznámit s tím, jak působí. Když nadechujeme, představujeme si vyvyšování tan-tchienu, jak se břicho rozšiřuje, představujeme si, jak je dech vtahován do tan-tchienu jakoby chladným a hedvábným vláknem, ale když vydechujeme, spíše než stahování tan-tchienu si představujeme, jak se zatěsňuje a zadržuje dech, a jak se břicho zatahuje vypouštěním vzduchu, je v tan-tchienu pocit naplnění brněním (chvěním), komprese, zhutnění nebo upevňování energie.

To vše může znít trochu hloupě, a především to bude zcela imaginární cvičení, ale pokud budete trpěliví, nakonec začnete pociťovat probouzení tan-tchienu, pocítíte, jak v něm roste „energie“ a jakmile se s ním seznámíte, dokonce i když nemeditujete ani chvilku, usadíte v něm pouze myšlení a budete ho vnímat jako vzrušující. Nemám tušení, co přesně tan-tchien je, ale cítím, že se dá popsat pouze jako dechová energie rozvíjející se do výrazné relaxace a velmi uklidňující záležitost.

Získání citu pro tan-tchien je potom jedním z mezníků v této meditaci, kterou provádím. Nepřijde to hned a neměli bychom se o to snažit, nebo se na to nějak fixovat. Tan-tchien je jako vrnící kočka v klíně. Hlaďte ji, pociťujte její teplo, uklidňující vibrace v celém těle, ale jinak ji nechte na pokoji.

Získání citu pro tan-tchien jde ruku v ruce s pocitem uvolnění, pomalým, hlubokým dýcháním. Jakmile tento cit rozvinete, zjistíte, že zaměření se na něj zaměstná mysl a méně vás obtěžují poletující myšlenky.

Ale můžeme pokračovat.

Také pomáhá poslouchání zvuku svého dechu.

Tak poslouchejme.

Pokud můžete slyšet svůj dech během dýchání, dýcháte příliš rychle. Zvuk tichého dýchání můžete slyšet pouze tehdy, když vstoupíte do hlubšího stavu meditace.

Takže.

 

5.      Zvuk tichého dechu

Zenový koán? Zvuk tichého dechu. Je to jako otřepaný starý vtip o zvuku tlesknutí jednou rukou, nedává to vůbec smysl, ale ve skutečnosti to je docela prosté. Dýcháte-li normálně a nasloucháte, budete slyšet a pociťovat pohyb vzduchu do nosu a ven. Dýchejte pomaleji a zvuk a pocit bude postupně slábnout, až se dostanete do bodu, kde poznáte, že dýcháte pouze podle pohybu břicha. Nezaznamenáváte žádný zvuk, žádný pocit dýchání v uších nebo v nose. To je zvuk tichého dechu.

Zpomalte.

Sledujte, jestli to dokážete objevit.

Gratuluji.

Meditujete.

 

6.      Souhrn

  1. Rozhodněte, kolik času máte k dispozici. Nastavte si časovač.
  2. Posaďte se, záda rovně, neopírejte se. Nohy zkřížené nebo odtažené, na podlaze nebo na židli. Na tom nezáleží. Relaxujte.
  3. Vyrovnejte pozici, řekněte si, že se cítíte dobře. Relaxujte.
  4. Nepohněte ani svalem, dokud se neozve časovač.
  5. Řekněte si, že právě teď nechcete na nic myslet, ale nesnažte se zastavit myšlenky vznikající spontánně – to je nemožné. Zaměřte se na soustředěnou, klidnou zónu bez myšlenek. Pokud myšlenky vyvstávají, a přistihnete se, že u něčeho přebýváte, odežeňte je jemně stranou.
  6. Zavřete ústa, špičku jazyka přiložte na horní tvrdé patro, právě za předními zuby.
  7. Představujte si tan-tchien.
  8. Dýchejte nosem, pokud můžete. Při nádechu si představujte tan-tchien nasávající vzduch dolů. Představujte si, že je to spíše tan-tchien než plíce, kdo tvoří dýchání. Máte ucpaný nos? Pak samozřejmě dýchejte ústy.
  9. Při nádechu se břicho roztahuje. Při výdechu se přirozeně uvolňuj a pozorujte, jestli dokážete pocítit vrnění tan-tchienu.
  10. Při následujících deších zpomalujte, dokud až už nic neslyšíte.
  11. Vnímejte všechny pocity přicházející z tan-tchienu.
  12. Relaxujte a užívejte si to.
  13. Ozval se časovač.
  14. Vstaňte a pusťte se do svého dne.

 

Opakuji: Máte-li emočně špatné místo, zaručeně meditujte každý den. Ráno nebo večer, na tom nezáleží. Snažte se ze začátku alespoň o deset minut, postupně přidávejte až zvládnete 30 minut nebo více, cítíte-li se na to. Jste-li ale předměstská bytost se zaměstnáním od devíti do sedmnácti, bydlíte v domě plném aktivních lidí je nejspíše nastavení nějakého specifického rozvrhu hodin k meditaci nepoužitelné, protože nevyhnutelně nějaké rodinné krize přeruší váš přehledně sestavený plán. Musíte být flexibilní. Co byste neměli dělat, je dostat se do situace, kdy se cítíte provinile, že jste vynechali svou meditaci, a to buď proto, že se něco stalo a nevybyl čas, nebo jste pocítili vnitřní odpor k meditaci. To jsme zažili všichni. Buďte k sobě laskaví. Nemějte pocit viny. Nebo vzteku.

Jak je to se mnou? Po dosažení jistého stupně vytrvalosti pravidelné meditace moje cvičení ochabuje a stává se sporadickým. Nemyslím na ni. Vrátíte se k ní, když budete potřebovat. Nesměřujeme k buddhovství, jen trochu jasu a klidný pocit.

Jak se pociťuje jas (čistota)?

Pociťujete klid.

 

Pozice stromu (Čan Čuang)

Doplňujeme naši knížku sluchu a začali jsme meditovat. Další krok nás přivádí k účinnému cvičení nazvanému „pozice stromu“. Pozice stromu nás naučí několik věcí. Vychází z naší schopnosti meditace a navodí v těle pocit uvolnění. Pozice stromu ve vysoce oceňována v kruzích bojového umění na budování fyzické síly, posilování duševní koncentrace a vytváření „vnitřní energie“. Není těžké jí provádět, ale pokročilejší stupně vyžadují velkou odhodlanost. Pozice stromu může zahrnovat některé velmi náročné postupy, které jsou mimo rámec mých skromných možností a rozsahu této knihy. Mluvit tady budeme o pěti základních postojích. Ty jsou snadno proveditelné a měly by značně pomoci.

Jeden z nejznámějších učitelů této techniky je mistr Lam Kam Chuen (Čchu-en). Jeho kniha Cesta energie (The way of Energy) je cenným zdrojem informací a doporučuji si ji pořídit. Mistr Lam také nabízí na you tube sérii videí v kanálu StandStillBeFit. Ty tvoří 10-ti denní úvodní kurs a jsou vynikajícím začátkem.

Jste-li on-line můžete si otevřít tento kanál: ZDE.

Moje rada je následovat především tento desetidenní kurs, seznámit se s pozicemi, jednoduchou rozcvičkou a naslouchat velmi srozumitelným instrukcím mistra Lam, jak vyrovnat tělo.

Moje shrnutí vodítek k tělesným pozicím následuje:

Jednoduše řečeno stojíme s mírně pokrčenými koleny, nohy od sebe na šířku ramen, chodidla buď souběžně nebo mírně vytočené směrem ve – podle toho, co cítíme jako stabilnější. Stojíme s rovnými zády a představujeme si hlavu volně uloženou nebo drženou provázkem připojeným k temeni a vytahovanou jemně vzhůru. Ruce jsou uvolněné, ale s prsty od sebe, což navozuje mírný pocit „plnosti“ v prstech. U ohnutí kolen máme dbát na to, abychom nezastrkovali zadek, ale představovat si jako bychom seděli na imaginární kouli. Naopak se vyvarujeme vysunutí břicha. Cíl je někde uprostřed.

Jemně dýcháme, hluboce, přirozeně, nosem, jako v meditaci a snažíme se prodlužovat dech tak, abychom postupně potřebovali méně dechů za minutu.

 

První pozice

Paže visí volně po stranách, ale s nepatrnou mezerou v podpaží. Když se udržováním této pozice unavíme svádí nás to shrbit ramena a musíme na to dávat pozor, takže si můžeme odpočinout. Ramena by měla být spuštěna, uvolněná, hrudník mírně zaoblený, nevystrčený.

 

Druhá pozice

Paže jsou pozvednuty zhruba do výšky srdce, dlaně směřují dovnitř, vypadá to jako když objímáte velký, měkký, plážový, nafukovací míč. Zase platí sledovat ramena a nedovolit, aby se hrbila. Hrudník zaoblený. Relaxujte.

 

Třetí pozice

Zvednuté paže tak, že jsou dlaně (obrácené ven) zhruba ve výši obličeje. Podobá se to odrážení velkého, měkkého, nafukovacího míče. Dýchání. Ramena snížená, hrudník zaoblený. Relax.

 

Čtvrtá pozice

Klesneme pažemi, takže jsou dlaně zhruba ve výši pasu, dlaněmi dolů, paže jsou natočené jako bychom balancovali na laně. Představte si, že ruce jsou na kouli plovoucí na vodě. Snažíme se udržet kouli ve vodě, aby nevyklouzla, ale nepotopila se. Nezapomeňte, že prsty mají být od sebe odtažené, ale ne příliš – jen tolik, abyste v nich pociťovali mírnou plnost nebo mírný tlak.

 

Pátá pozice

Paže dáme opět do pozice, která se podobá objímání míče, ale tentokrát míč přidržujeme dlaněmi a břichem.

Každou pozici chvíli držte a pak plynule přejděte do další.

V 10-ti denním kursu na you-tube je každá pozice znázorněna odděleně, ale cílem je spojit nakonec je spojit, každou udržovat po určitou dobu a hladce a jemně přecházet mezi nimi. Pokud dokážete udržet každou pozici po pěti minutách, neměli byste mít žádný problém procházet všech pět pozic, udržovat každou po jedné minutě.

Především začněte a uvidíte, jak se budete cítit. Postupně prodlužujte čas, až budete udržovat každou pozici 15 nebo 30 vteřin. Postupně začnete pociťovat v pažích a prstech brnění, mravenčení, pocit plnosti. To je normální. Nevím, co to je, ale je to dobré znamení. Cvičte každý den. Směřujte k tomu, abyste udržovali každou pozici až pět minut, ale nedělejte si starosti, pokud to nedokážete. Dělejte to tak, jak to nejlépe cítíte, ale buďte v praxi vytrvalí.

Cvičte každý den!

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017



 

 



 


 

 


 

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz