Metoda spojení úmyslu s dechem

Ze všech forem taoistické meditace je tato metoda nejvíce spojena s dýcháním. V raných stadiích se praktikující osoba soustřeďuje na pohyb dechu, někdy počítá vdechy a výdechy, jindy se na ně jen soustředí. Zpočátku probíhá dýchání normálně a praktikující je využívá jen k soustředění mysli.

Jakmile je mysl soustředěna a odpoutána od vnějšího světa, začne se struktura dýchání měnit. Tato změna není pod vědomou kontrolou praktikující osoby, ale spíše je funkcí stavu mysli. Když je mysl v klidu, dýchání se zpomalí a stane se pozvolnější a hlubším. Říká se tomu fetální dýchání, protože připomíná dýchání fetusu v děloze.

Když dosáhne jin vrcholu svého vývoje, vynoří se jang. Když mysl dosáhne naprostého zklidnění, dá se do pohybu. Není to běžná duševní aktivita obrácená na objekty ve světě, ale úmysl (čen-i) a tento úmysl dokáže hýbat vnitřní energií. Když se pohne úmysl, začne energie cirkulovat. Když je v klidu, energie se shromažďuje a zůstává uskladněna.

V pokročilejších úrovních vývoje zmizí dualita mezi praktikující osobou a univerzální energií tao. Když přestane existovat rozdíl mezi vnitřním a vnějším, zůstane pouze jeden dech a tento dech je Dechem tao, zdrojem života. Praktikující osoba nedýchá jen nosními dírkami, plícemi, bránicí, ani tan-tchieny, ale v jediném dechu celým tělem, které se zvedá a padá s každým nádechem a výdechem, jak se praktikující osoba stává Dechem tao.

Někdy je tato metoda taoistické meditace chybně pokládána za dechová cvičení čchi-kung. Čchi-kung pracuje s hmotnými věcmi a manipuluje s látkami, které mají formu, jako je dech a vnitřní energie. Metoda spojení úmyslu s dechem pracuje s beztvarým, protože dech tao je nehmotný. Není zde žádná aktivní manipulace nebo přímá kontrola dechu, ale spíše se objeví rozdílné struktury dýchání v důsledku změn stavu mysli daného jedince. Proto můžeme říci, že spojení úmyslu s dechem je metoda, která k proměně dechu a vnitřní energie používá dýchání.

 

Tato forma meditace je obtížná, protože je těžké říci, kdy se praktikující pokouší dech kontrolovat či kdy nechává věcem volnost, aby se děly. Proto by tato metoda měla být praktikována pouze za neustálého dozoru, čímž je vhodná pro prostředí klášterů.

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz