J

 

jang-čchiao-maj (yangqiaomai) - jangová dráha nohy

jang-wej-maj (yangweimai) - jangová pojivová dráha

jang-šen – (yangshen), čín. dosl.: "živení ducha”; taoist. praktika k dosažení nesmrtelnosti. Spočívá v tom, že se meditací brání božstvům, která obývají vnitřek těla, opustit tělo (škola očisty vnitřních božstev). 

Při této formě taoistické meditace se soustředí pozornost cvičíciho na tělesná božstva tak, že si je nechá zjevit před svým vnitřním zrakem ve všech jejich detailech. Tímto soustředěním si je hlídá a brání jim v opuštění těla. Tím nemůže nastat smrt. Jestliže se jang-šen cvičí spolu s technikami "pěstování života” (jang-šeng), dosáhne se nesmrtelnosti. Zpočátku cvičící vidí pouze bezvýznamná božstva. V průběhu cvičení se mu však podaří vejít ve styk s nejvyššími božstvy, jež bydlí v horním rumělkovém poli (tan-tchien).
 
Vyššího stupně ve vyživování ducha je dosaženo, když cvičící může ducha oprostit od všech vazeb. Tak se může realizovat jednota s tao. Zakusením této nerozlučné jednoty se fyzická nesmrtelnost stává podružnou. Lidé, kteří dosáhli tohoto stupně, jsou vybaveni magickou mocí a konají nezasahováním (wu-wej). Toto je cesta, kterou ukázali Lao-c´ a Čuang-c´.
Lexikon východní moudrosti
 
 
jang-šeng – (yangsheng), čín.dosl.: "pěstování života”, též "vyživování těla"; taoist. cvičení k dosažení nesmrtelnosti. Počítají se k nim rozličná dechová cvičení jako kolování čchi (sing-čchi), přetavování čchi (lien-čchi), absorbování čchi (fu-čchi), polykání čchi (jen-čchi), embryonální dýchání (tchaj-si) a cvičení "vylučovat staré a přijímat nové" (tchu-ku na-sin). Dále se k praktikám jang-šeng počítá také "odmítání potravy z obilovin" (pchi-ku), jakož i různá cvičení zdravotní gymnastiky (tao-jin). Též sexuální praktiky (fang-čungšu) se počítají k cvičením jang-šeng.
 
Tato cvičení jsou mnohými taoisty nahlížena jako podstatná pro prodloužení života a dosažení nesmrtelnosti. Naproti tomu filosofický taoismus (tao-ťia) přiznává těmto technikám k vyživování těla pouze druhořadé místo. K nesmrtelnosti vedou podle jeho náhledu spíše všechny ty meditační techniky, jenž jsou obsaženy pod pojmem jang-šen (živení ducha).

Lexikon východní moudrosti

 

jen-čchi – (yanqi), čín., dosl.: ,,polykat čchi”; taoistické dechové cvičení. Čchi, jež je přitom polykána, je vnitřní čchi (nej-čchi), která následuje vnější čchi (waj-čchi) v proudu vydechování ze spodního rumělkového pole (tan-tchien) do jícnu. Avšak vnitřní čchi nesmí ucházet, neboť jinak by se bylo třeba obávat zdravotních potíží. Proto cvičící, když vnější čchi opustí jícen, zavírá rychle ústa, "tluče na nebeské bubny" (tchien-ku) a polyká vnitřní čchi spolu se slinami (juťiang). Vede ji pak zpět až do moře čchi (čchi-chaj). Po trojím polknutí čchi je čchi-chaj naplněno. 

Cílem tohoto cvičení je zabránit čchi v uniknutí; pouze když je plně obsažena uvnitř těla a může se shromažďovat v moři čchi, lze dosáhnout nesmrtelnosti. Na konec cvičení jen-čchi může se také cvičit kolování čchi (sing-čchi) nebo přetavování čchi (lien-čchi), posloupnost, která je zvlášť účinná.
 
Lexikon východní moudrosti
 

jin-čchiao-maj (yinqiaomai) - jinová dráha nohy

 

jin a jang - (yin-yang), dvě polární síly, které svým střídáním a vzájemným působením daly vzniknout celému vesmíru. Smísením jin a jangu vzniká pět prvků (wu-sing), ty jsou základem pro vznik "deseti tisíce věcí" (wan-wu).


 

jin-wej-maj (yinweimai) - jinová pojivová dráha

 

ju - déšť


jüan čchi (yuanqi) - dosl. "pračchi", prapůvodní energie, v níž jsou jin a jang ještě těsně spjaty a jež vytváří celý vesmír. "Když ještě čchi nebyla rozdělena, aby přijala tvar, byla smotána do uzle a podobala se vajíčku. Tvořila dokonalou jednotu...Stoupala, když ještě byla čistá vzhůru a vytvořila nebesa. Klesala, když byla už zakalená a stala se zemí" (Jün-ťi-čchi-čchien). Koncepce jüan-čchi je významná také v tradičním čínském lékařství. Je podle něj uschována v oblasti ledvin, v "bráně osudu" (ming-men), jako prenatální čchi, z níž se člověk rodí. Během života je potom stále doplňována tzv. postnatální čchi, která vzniká mícháním esence trávené potravy s čchi vdechovanou zvenčí plícemi. Čchi se shromažďuje v dolním tan-tchien (spodním rumělkovém poli), resp. v moři čchi (čchi-chaj). Sleduje dráhu meridiánu trojitého zářiče (ohřívače) a protéká všemi částmi těla. To umožňuje činnost pěti hlavních orgánů (wu-cang) a šesti nádrží (liou-fu). Jestliže se podaří jüan-čchi přijmout z kosmu a v sobě ji posilovat, může člověk podstatně prodloužit délku svého života.

 

jü-ťiang (yujiang) – „nefritová tekutina“; označení pro sliny, které hrají velkou roli v taoistických zdravotních cvičeních. Musejí zůstávat pečlivě chráněny v těle, neboť jejich ztráta, např. vyplivnutím, může mít za následek nebezpečný úbytek životní síly. Proto taoisté praktikují polykání slin (tchun-tchuo), jež doprovází ponejvíce dechová cvičení: nashromážděné sliny jsou polykány po malých dávkách. Sliny pak stoupají do mozku, aby ho vyživily, a klesají dolů do pěti vnitřních orgánů (wu-cang), aby je svlažily. Tento proces se nazývá v taoistické terminologii embryonální vyživování (tchaj-š´). Polykání slin může zahnat tři červy (san-čchung), posiluje zuby a vlasy a způsobuje odolnost vůči nemocem.

Polykání slin, jež podle taoistického pojetí se tvoří ve dvou kanálcích pod jazykem, se cvičí nejlépe časně zrána. Zaujme se sedící poloha, zavřou se oči, zapudí všechny rušivé myšlenky, zaklape se 27 krát zuby (kchou-čch´), až jsou ústa naplněna slinami. Nato se slinami opláchnou zuby. Nakonec se polknou, přičemž jsou posílány silou myšlenek do mozku a odtamtud do moře čchi (čchi-chaj). Tak jsou živeny san-juan.

Vedle popsaného způsobu polykání slin má ju-ťiang ještě smysl ve vnitřní alchymii (nej-tan). V ní je „nefritová tekutina” chápána jako produkt transformace čchi ledvin, jenž vzniká až v určitém stadiu pokroku ve cvičení; je polykána spodního tan-tchienu k posílení jeho čchi pro další transformaci.

Lexikon východní moudrosti


 

 

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz