Cuo-wang-lun (Zuowanglun), Pojednání o sezení do zapomnění, autorem je S'-ma Čcheng-čen (647-735) z období dynastie Tchang. V sedmi částech v něm popisuje sedm stupňů taoistického vnitřního zušlechťování (nej-lien), které má vést k dosažení stavu mystické nesmrtelnosti. Jelikož jsou podle něj všechny věci a jevy produkovány myslí, základním postupem je "sezení do zapomnění" (cuo-wang), aby adept pročištěním a vyprázdněním mysli dosáhl stavu úplné prázdnoty, totožného s prapůvodní prázdnotou - tao.

- "Respekt a víra", ťing-sin (jingxin); adept musí být neochvějně přesvědčen, že dokáže cestu realizovat a dosáhne nesmrtelnosti.
- "Přerušení osudu", tüan-jüan (duanyuan); je nutné postupně přetrhávat všechny vazby na světské záležitosti a tím eliminovat příčiny znovuzrozenÍ.
- "Zadržování mysli", šou-sin (shouxin); mysl je nutné meditačními praktikami koncentrovat samu do sebe a jejím vyprazdňováním se blížit k prázdnotě.
- "Povznesení se nad věci": ťien-š' (jianshi); adept už ničemu z věcí tohoto světa nepřikládá žádnou důležitost, protože vše vnímá jako součást univerzálního tao.
- "Pravé nahlížení", čen-kuan (zhenguan); v hluboké meditaci adept vše vidí v pravé podobě, tj. jako projev síly tao.
- "Velké ustálení", tchaj-ting (taiding); mysl je zcela vyprázdněná a prosta jakékoli činnosti, v zapomnění zůstává nejen svět, ale i osobnost adepta.
-
"Dosažení tao", te-tao (dedao); prázdná mysl splývá s prázdnotou nebytí a tím se stává věčnou a nesmrtelnou.
Podle Malé encyklopedie taoismu - V.Ando