Jedním z velkých dědictví starověkých taoistických mistrů v Číně byly praktiky na regeneraci kostní dřeně pomocí řady jednoduchých dechových cvičení.
Praxe "kostního dýchání" vyvinuté v rámci jógických postupů pro rozvoj vyššího vědomí a otevření nejvyššího lidského potenciálu. Jsou považovány za větev ohromného stromu taoistické energetické praxe a kmen meditativní praxe na uklidnění mysli.
Jak lidské tělo stárne, je podrobeno, stejně jako všechny energetické procesy, zákonům změny a rozkladu. To platí zejména v případě lidské kostry.
Kosti kostry jsou nejhustějším a nejpevnějším aspektem těla. Jako pevné látky mají mikrostrukturu, která je v podstatě krystalická s vlastnostmi absorpce a přenosu energií vyzařovaných Zemí a zbytkem vesmíru.
Staří taoisté pochopili lidskou kostru jako anténu, usměrňující nezbytné energie, aby udržely život a zároveň jako komunikační médium obsluhovaly rozhlasové energetické frekvence pomocí struktury meridiánů a vitálních orgánů. Pojetí kostry jako dynamické energetické struktury přinutilo taoisty rozvíjet způsoby, jak udržovat kosti v optimální kondici a jak zabránit, aby nedocházelo k přirozenému procesu rozkladu.
Když se narodíme, jsou naše kosti husté a obtěžkané červenou dření. Vysoká hustota kostí je důvod, proč děti pociťujeme jako těžké, když je chováme v náručí, i když nemají fyzický tuk. Jak stárneme, nastává progresivní ztráta kostní hmoty v důsledku nesprávné výživy a nedostatku tělesného pohybu. Červená dřeň je postupně nahrazována bílým morkem připomínajícím tuk. Redukce červené dřeně může být také doprovázena výrazným snížením hustoty současných kostí, čímž jsou poréznější a křehčí. V této fázi není neobvyklé, že si člověk snadno zlomí kost následkem jednoduchého pádu. Když zvedneme staršího člověka, vnímáme ho jako mnohem lehčího, vzhledem k velikosti těla.
Ztráta kostní hmoty, medicínsky známá jako osteoporóza (řídnutí kostí), postihuje miliony lidí ve vyspělých zemích a v posledních desetiletích vyvolala velkou pozornost prostřednictvím odborných studií, které se snaží najít účinný lék. Jedna z nejčastějších metod léčení spočívá v braní vápníkových doplňků nebo v hormonální substituční terapii. Praxe kostního dýchání dokáže zabrzdit úbytek kostní hmoty a při pokračující praxi začne nahrazovat hmotu kostí a červené dřeně (morku) pomocí procesu nazvaného starými národy „praní kostní dřeně“. Hlavní složkou praní dřeně není hrubý dech, který vstupuje nosními dírkami, ale spíše dech subtilní, který proniká všemi průduchy (póry) v kůži.
Subtilní dech je s pozorností veden kostní dření. Například někdo umisťuje pozornost na špičku ukazováku a pomalu pozorností postupuje po délce kosti, až k zápěstí. Tento jednoduchý postup aktivuje velmi mocný zákon energetického působení, který uvádí, že kdekoliv v těle umístíme pozornost, generuje se tím směrem proud energie. Pohybem pozornosti od špičky ukazováčku k zápěstí stále znovu, se může zažívat teplo, brnění, tíha nebo subtilní vibrace prstu. Teplo nebo tíha, která mohou následovat, jsou známkou, že cvičení vytváří v kosti energetický tok. Jedním ze základních principů taoistické medicíny je, že pokud je plynulý tok - je zdraví, a když se tok energie snižuje, objeví se nemoc. Praxe může pokračovat od ukazováčku k dalším prstům a postupně nahoru pažemi, nahoru nohama a zbytkem kostry.
Praxe kostního dýchání byla představena západu taoistickým učitelem Mantakem Chiou již v roce 1983. Jedna z prvních studentek byla žena středního věku, bydlící v Los Angeles v Kalifornii, které se ztrácela kostní hmota v páteři znepokojivým tempem. Byla v péči několika odborníků, kteří nedokázali kostní úbytek zastavit. Předvídaný výsledek její choroby byl míšní zhroucení hrozící nervové soustavě a mrtvice nebo předčasná smrt. Jakmile se dozvěděla o kostním dýchání, zapsala se do třídy a začala každodenní rutinu 3 hodin nepřetržitého cvičení přinášení subtilního dechu do kostní dřeně. Vzhledem k tomu, že je kostra považována za anténu, nejúčinnější způsob, jak cvičit kostní dýchání postoj ve zvláštní pozici, která umožňuje vyrovnání celé kostry v nejúčinnější cestě s tokem univerzálních energií.
Během šesti měsíců praxe nejen zastavila ztrátu kostní hmoty, ale také zvrátila proces a získala 10% hmotnosti nazpět. Lékaři, kteří ji léčili, byli na rozpacích, jak vysvětlit tento obrat. Během tří let pokračující praxe začala znatelně znovu získávat kostní hmotu a na konci pěti let nahradila 100% kostní hmoty bez indikace, že tam někdy byla osteoporóza.
Tento případ není ojedinělý. Od roku 1980, byly podobné případy hlášeny z praxe v různých zemích Evropy a Ameriky. Kostní dýchání bylo úspěšně použito i k urychlení hojení zlomenin a potrhaných vazů. Důležitou podmínkou v praxi kostního dýchání je schopnost cítit oblast, kde se pracuje s pozorností. Staří taoisté nám zanechali rčení, které říká, že "praxe Tao začíná pocitem". Bez pociťování může praxe zdegenerovat jen na duševní cvičení nesouvisející s kostmi.
Kostní dýchání není určeno pouze na spravení kostí. Jak již bylo zmíněno dříve, taoisté vyvinuli tyto postupy na otevření lidského potenciálu na maximum. Jedním z významných dopadů učení kostního dýchání je schopnost uklidnit mysl a zastavit proud vnitřního rozhovoru, který neustále probíhá. Také přináší hluboký pocit uvolnění a otevřenosti, což pomáhá při řešení svalového napětí a stresu.
Od léčení kostí taoisté pokračovali využitím kostního dýchání jako prostředku absorpce jemné energie stromů, řek, slunce, měsíce a hvězd. Pro současného člověka nabízí kostní dýchání možnost udržování zdravých kostí bez ohledu na věk, při současném pociťování oceánu ticha, které přináší jako ovoce praxe.
- Posaďte se pohodlně a umístěte natažené ruce v klíně. Dlaně rukou jsou otevřené a prsty uvolněné.
- Nadechněte se pomalu nosem do břicha a pak vydechněte hluboce z břicha.
- Udělejte to několikrát a mentálně uvolněte napětí s každým výdechem.
- Přeneste pozornost na špičku ukazováčku levé ruky.
- Hned jak zachytíte normální dech, prostě nechejte pozornost pomalu přebíhat ze špičky k základně ukazováčku.
- Když vydechujete normálně nosem, nechejte energii pobývat v ukazováčku a vraťte se pozorností na jeho špičku. Opakujte postup zase s dalším dechem.
- Když pociťujete tíži nebo teplo vyvíjející se v levém ukazováčku, porovnejte to s pravým ukazováčkem, kde ještě neděláte žádné kostní dýchání. Pomůže to rozvoji schopnosti hlubšího cítění a rozpoznání vnímání kosti.
- Jak se levý ukazováček stává teplejším nebo těžším pokračujte stejným dýchacím postupem v dalších prstech levé ruky, jeden po druhém nebo ve všech současně.
- Vzhledem k tomu se levá ruka stává teplejší a těžší v porovnání s pravou rukou, kde se ještě žádná praxe neprováděla.
- Když se rozhodnete začlenit do praxe pravou ruku, jednoduše reprodukujte pociťování v levé ruce do pravé nebo začněte znovu prst po prstu.
- Jakmile pociťujete jako těžké obě ruce, pokračujte stejnou praxí, ale výš a výše rukama dokud necítíte to samé až v ramenou.
- Na kostní dýchání nohami je nejlepší si sundat boty a všechno těsné oblečení a vést uvědomění nahoru prsty, buď prsty samostatně, nebo všemi společně až ke kotníku.
- Pro dýchání nahoru páteří začněte na špičce křížové kosti a stoupejte uvědoměním nahoru páteří, výš a výše, dokud nedosáhnete základnu krku a nerozvinete stejný pocit tepla a tíhy.
- S postupem praxe se tělo uvolní a hrubé dýchání nosem se může stát víc a více subtilním. Nesnažte se násilím vrátit zpět do hrubého, spíše ho ponechte subtilní a klidné. Pokračujte ve vedení pozornosti vzhůru kostmi.
- Nakonec je možné dělat kostní dýchání celou kostrou, tj. včetně zubů.
- S postupem praxe zkoušejte dýchat celým tělem najednou, vsakujte do sebe jako houba.
- Vyžadujete-li specifickou znalost kostí, pak je vhodné pracovat s anatomickým schématem kostry, aby se energie vedla přesněji.
Z anglického originálu: Bone Breathing přeložil Jaroslav Holeček 2012