V kap. 2 Lie-c´ popisuje svou náladu ducha, podle níž se ztotožnil s taem: „Po 9-letém úsilí dovedu plně uvolnit svého ducha a svá slova při mluvení nechat nenuceně proudit. Nevím, zda jsou pravdivá či lživá, výhra či prohra, mé či tvé. Nejsem si vědom toho, že starý Mistr Šang-c´ byl mým mistrem a Paj-kao mým přítelem. Mé pravé já se změnilo, jak uvnitř, tak vně. Vše kolem mne je jedno. Mé oko bude mým uchem, mé ucho bude mým nosem, můj nos bude mými ústy. Můj duch je integrován na nejvyšší a mé tělo se rozpadá. Moje kosti a mé maso odplývají. Nemohu říci, proč se mé tělo drží vzpřímeně a po čem kráčejí mé nohy. Vlaji sem a tam k východu a západu jako uschlý list, který byl odtržen ze stromu. Nevím ani, zda vítr jezdí na mně nebo já na větru.”