S

 

Siang Siou (Xiang Xiu) - (220-301) autor komentáře k dílu Čuang-c’a.

 

sien (xian) - nesmrtelný; ideál religiózního taoismu (tao-ťiao). Označení pro bytost, která dosáhla tělesné nesmrtelnosti, je povznesená nad „svět prachu" a disponuje všelijakými magickými schopnostmi.

Taoismus zná různé cesty, jak navrátit tělu onu čistou energii, již mělo při narození, a tím dosáhnout nesmrtelnosti (čchang-šeng pu-s'): Jedni se snaží alchymistickou cestou připravit elixír věčného života (waj-tan), jiní dosahují svého cíle očistnými cvičením (škola očisty vnitřních božstev), dechovými cvičeními (sing-čchi, fu-čchi, tchaj-si atd.), léčební gymnastikou (tao-jin), sexuálními praktikami (fang-čung-šu), postem (čaj) nebo meditací (cuo-wang, šou-i, cchun-s').

V taoistické literatuře se setkáme s rozličnými typy nesmrtelných. Velký alchymista Ke Chung uvádí tři: nebeské, pozemské a takové nesmrtelné, kteří se uvolňují z mrtvol (š'-ťie).

Místem pobytu pozemských nesmrtelných jsou hory a lesy; taoistické nebe (tchien), ostrovy nesmrtelných (Pcheng-laj, Jing-čou, Fang-čang) na východě a pohoří Kchun-lun na západě jsou mís¬ty pobytu nebeských nesmrtelných.

Často jsou nesmrtelní zobrazování, jak letí na jeřábu (che): tito ptáci mohou podle jedné staré pověry dosáhnout stáří 1000 a více let. Rumělková červeň jejich hlav je symbolem proto, že udrželi svou čistou životní sílu a skládají se z čistého jangu. Proto je jeřáb ptákem, na němž nesmrtelní stoupají k nebi (fej-šeng).

Představa o sien vznikla přibližně v 5. - 4. stol. př. Kr. v severovýchodní Číně, v tehdejších státech Čchi a Jen. Taoistický pojem sien v sobě rovněž zahrnoval starší představy o šen-žen, o nichž se mluví v dílech Čuang-c' a Lie-c'.

Do postavení nesmrtelných byly v pozdějších dobách pojaty též zvlášť zasloužilé postavy čínských dějin. Nejznámější sienové je osm nesmrtelných (pa-sien).

Nesmrtelní byli po staletí oblíbeným tématem čínských umělců. Často byli sien zobrazováni s tělem pokrytým peřím. To poukazuje na ranou interpretaci pojmu, jež se odráží také ve vývoji čínského znaku pro sien: Původně byl pojem reprodukován znakem, který znamená tolik, jako „vznést se", „stoupat do vzduchu". Teprve později se používal znak, jenž se skládá z elementů „člověk" a „hora". Podle toho sien je také bytost, která hledá ústraní hor nebo se uchyluje na rajskou ostrovní horu.

V Ke Chungově rozdělení dosáhli nebeští sienové nejvyššího stupně realizování. Popisuje je následujícími slovy:

 »Z nesmrtelných někteří stoupají s vysoko napřímenými těly vzhůru k oblakům a létají tam kolem dokola bez mávání křídel, někteří jezdí na oparu se zapraženými draky vzhůru až ke stupňům nebes, někteří se mění ve zvířata a toulají se modrými oblaky, někteří se noří hluboko do řek a moří nebo zalétají k vrcholkům slavných hor… Těmto lidem je pak také přisouzen věčný život bez smrti, avšak (předtím) se také zbavili všech lidských citů a drží se daleko od lesku a radosti… Ztrácejí svou původní přirozenost a jsou prodchnuti novou životní silou“ (W. Bauer. München 1974, s. 157.).

Pozemští nesmrtelní žijí s oblibou v ústraní hor. Jsou vybaveni řadou nadpřirozených schopností: mohou přemoci démony, potulovat se lesy, aniž by se stali obětí divokých zvířat, při nebezpečí se učinit neviditelnými atd. Jsou to světci, kteří přes svůj vysoký věk si uchovali svůj mladistvý vzhled. Příležitostně se mísí mezi lidi, aby je ohromili svými magickými schopnostmi a odevzdali jim dlouho zapomenuté vědomosti. Rozhodli se nezemřít, zříkají se však toho, že se dostanou do nebe.

Z Lexikonu východní moudrosti, Votobia 1996




sin-tchien (xiantian) - "před vznikem nebe", pre-kosmický, pojem z Knihy proměn (I-ťing). Uspořádání trigramů v pa-kua podle Fu-si.

 

sien-tchien-čchi – vrozená čchi



Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz