L

 

Lao-c’ (Laozi) - Traduje se, že Lao-c’ byl žákem Tao-ťüna, jenž byl sám žákem Tchien-cuna. Existovalo i přesvědčení, že Lao-c’, stejně jako Buddha, se nepřetržitě navrací na zem, aby v podobě avatárů učil dávné vládce. Nápis z r. 165 se také mlhavě zmiňuje o praxi meditace a dlouhověkosti, jež prý Lao-c’ ovládal a vyučoval. Traduje se také, že žil 160 a někteří tvrdí dokonce, že 200 let.

V jedné verzi apokryfního spisu Lao-c'chua-chou ťing (Lao-c' obracející barbary) se pojednává o jedenaosmdesáti avatárech, převtěleních Lao-c', kteří přišli na zem obracet lidi na víru. Jedním z avatárů je podle této legendy Buddha Šákjamuni; posledním pak je Mani, zakladatel manicheismu.

"Lao-c’ dokázal sytit svou životní energii, ovládal umění, jak jí nabýt a neplýtvat s ní. Žil více než osmdesát let. V té době jej nazývali Skrytým mudrcem. Když pak ctnost ve státě Čou upadala, Lao-c’ nasedl na vůz, do nějž byl zapřažen zelený buvol, a odebral se na Západ."

Osobnost zakladatele taoismu - Lao-c' neboli Starého mistra - bývá někdy zpochybňována. Čínský historik S'-ma Čchien (cca 145-86 př.Kr.) o něm píše: "Lao-c' pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno bylo Li, mužské jméno Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Původně byl historikem státního archívu v Čou. Kchung-c' (Konfucius) se jednou vypravil do státu Čou, aby se Lao-c' otázal na ceremoniál. Lao-c' mu řekl: ,Lidé, o nichž mluvíš, už dávno zpráchnivěli a zanechali nám jen slova'. A dále pravil: ,Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povznese se, nenalezne-li ji, odejde a zanechá po sobě jen plevel. Dobrý obchodník pečlivě skrývá své poklady, jako by jeho domu hrozila bída, urozený a ctnostný muž se navenek jeví jako hlupák. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých přání, svých povrchních gest a ctižádostivých plánů'." - Lao-c' je považován za autora nejvýznamnějšího taoistického kánonu Tao-te-ťing (Kniha o Tao a ctnosti).

 

Lie-c' mistr (Liezi); (také Lie Jü-kchou) - nemáme o něm podrobnější zprávy. Vzhledem k tomu, že se na něj odvolává několikrát i Čuang-c', jenž mu ve svých Vnitřních kapitolách (Nej-pchien) dokonce věnuje celou třicátou čtvrtou kapitolu, lze předpokládat, že tento legendární mistr žil ve 4.století př.n.l - "Mistr Lie cestoval na větru s lehkostí génia, patnáct dnů tam a zase zpátky, málokdo před ním dosáhl takového výkonu. Ale i on, přestože se osvobodil od chůze, musel se ještě o něco opírat. Jen tomu, kdo si osedlá pravidelný běh nebes a země, světla a tmy, větru a deště, noci a dne, oněch šesti podob vesmírné energie čchi, otevírá se cesta k toulání bez konce" (Mistr Čuang, Vnitřní kapitoly).

 

lien-tan (liandan) - „roztavení rumělky”; jedna z metod v taoistické alchymii, která vede k nesmrtelnosti (čchang-šeng pu-s´).

Původně lien-tan označoval postup, při němž se tavily v trojnožce rozličné substance, jako zlato, rumělka, rtuť a olovo, aby se získal zlatý elixír (ťin-tan). Když někdo užívá tento elixír, může se stát nesmrtelným. Tato metoda byla později označována za metodu vnějšího elixíru (waj-tan) a pozvolna oddělována od metody vnitřního elixíru (nej-tan). Při druhé metodě adept rozpouští ve svém těle jako v trojnožce alchymistů životní energii (čchi), sémě (ťing) a ducha (šen) a dává vzniknout posvátnému embryu (šeng-tchaj), symbolu duchovní nesmrtelnosti.



Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz