Metoda vnitřního pozorování

Metoda vnitřního pozorování vznikla za dynastie Tchang (Tchang 618 – 906 n. l.). Je ovlivněna buddhismem Tchien-taj a je velmi podobná meditaci vipassána. Praktikující osoba zpočátku pozoruje vznik a odchod myšlenek, emocí a pocitů. Jakmile si začne tyto jevy uvědomovat, ujasní si, že jejich existence a problémy, které plodí, jsou způsobeny činností mysli. Kdyby byla mysl ztišená, nebyly by žádné problémy.

Dalším krokem je zastavení myšlenek, emocí a pocitů dříve, než k nim dojde. Jakmile je praktikující osoba schopna sledovat vznik a odchod duchovních aktivit, obeznámí se se strukturou jejich výskytu, dokáže je předvídat a zastavit dříve, než se objeví. Když jsou myšlenky, emoce a pocity zastaveny, mysl se ztiší. A v tomto klidu se mysl vyjasní. Její jas začne zářit – a to je záření tao v nitru.

Metoda vnitřního pozorování nevyžaduje, aby se praktikující osoba při meditaci na něco soustředila, nepotřebuje žádné mantry nebo vizuální představy. Výrazný rys tohoto stylu meditace lze popsat jako „mysl je použita k tomu, aby zvítězila nad myslí”. Uvědoměním a pozorností k činnosti mysli se mysl vyprázdní.

S tímto druhem meditace nejsou spojeny žádné specifické pozice těla, i když většina praktikujících dává přednost sezení se zkříženýma nohama. Stejně tak je možné meditovat vsedě na židli, při chůzi nebo vestoje. Protože tato meditace není fyzicky náročná, je vhodná i pro lidi se zhoršeným zdravím. A protože postupy jsou jednoduché a přímé, může být vnitřní pozorování, jakmile se jej žáci od mistra naučí, praktikováno s minimálním dohledem.

Dnes je tento styl meditace praktikován mnoha lidmi jak taoisty, tak netaoisty, kteří nemají čas nebo sklony zabývat se náročnějšími formami taoistické meditace.