7. kapitola - Závěr: Vnitřní úsměv jako cesta k osvícení

Taoistická vnitřní alchymie nás vede účinně zpětnou cestou k původu: ze smrtelného, egem hnaného dospělého člověka k neviňátku, k prenatální čistotě v matčině lůně, k původnímu duchu v kosmickém lůně wu-ťi, nejvyšším neznámu. Duchovní znovuzrození nás poté dovede zpátky do stvoření, ale tentokrát si je já vědomo splynutí s vůlí původního ducha a tak se stává věčným. Fotografie: autor zběhlý v taoismu Le-che-čchun (Lehechun) v slavném Zeleném kozím chrámu - Čcheng-tu (Chengdu) v Číně. Le-che-čchun kultivoval svůj jasný vnitřní úsměv během mnoha let v jeskyni na hoře Chua-šan (Huashan).

 

Použití vnitřního úsměvu je neomezené, od jednoduchého ke vznešenému. Dříve, než začnu jíst, vnitřně se usmívám ze srdce do jídla na talíři na usnadnění účinného strávení toho, co mi čchi nabízí. Cítím, že to zvyšuje kmitočet jídla, probouzí a oživuje ho to. Zvířata jsou velmi citlivá na lidské energetické změny, a mnozí používají vnitřní úsměv na komunikaci s domácími zvířaty.

Jiní používají úsměv ve stresujících denních pracovních situacích, na pomoc milovaným lidem procházejících procesem umírání nebo na pomoc dětem v obtížných emočních přechodech. Může být použit na komunikaci s nelidskými formami života, duchy rostlin nebo dalšími přírodními elementárními silami v oceánech a horách. Znám astrologa, který ho používá před čtením horoskopu, aby odhalil sdělení planetárních bytostí, které jsou primární hnací silou za celou astrologií.

Ale vnitřní úsměv byl původně předán taoistickým poustevníkem Oblakem jako nástroj osvícení, jako základní součást jeho sedmi alchymistických formulí nesmrtelnosti. Sám Oblak byl mnoho let "breatharianem", to znamená, že žil pouze z čchi a nic nejedl v horské jeskyni na Dlouhé bílé hoře v severovýchodní Číně. Jestliže se zajímáte o osvícení, prosím připojte se ke mně v usmívajícím se zkoumání taoistické kosmologie a jeho důsledcích pro život v těle a v pokusu o vyřešení duchovního významu svobodné vůle.

Jako lidé jsme přitahováni jakoby magnetem k našemu duchovnímu původu. Ten je tím, co nakonec pohání všechno duchovní, náboženské a metafyzické hledání. Pravá představa o původu naznačuje konečnou autoritu v životě, duchovní těžiště, které neúprosně stahuje všechno stvořené zpátky do svého víru.

Proces vnitřního úsměvu, dovedený na nejvyšší úroveň, spojí konečně naši lidskou trojici tělo-mysl-duch se svým původem, univerzálním centrem vědomí. Zde se ocitneme tváří v tvář nejniternější bráně, která je v taoistické kosmologii známa jako wu-ťi, nejvyšší neznámo.

 

Taoistická kosmologie: Rozvíjení původní trojice

Wu-ťi je vlastně taoistický způsob popisu univerzálního lůna Tao ze kterého se vše rodí – druh božské přirozenosti bez boha nebo bohyně sídlícího uvnitř ní. Uvnitř tohoto lůna je čisté tajemství neznáma. Je to „nejsvětější svatyně“, ve které se nebytí transmutuje na duch-dech-substanci, prvotní trojici. Jedná se o tichý, tajemný čin Původní vůle, který je přítomný v každém momentě projevu.

Původní trojice postupně zahájí píseň tvorby, a jangový bůh původního nebe a jinová bohyně původní země se začnou pohybovat. Jejich pohyb tchaj-čch' jsou kosmické námluvy, které zrodí "deset tisíc bytostí". Nemůžeme znát Neznámo, to vždy zůstane záhadou. Ale můžeme kultivovat naši původní trojici a její vyjádření úsměvu – naši silnou původní vůli (jüan-i) k vytvoření našeho nového života. To je to, co ve skutečnosti znamená "bytí v přítomnosti". Je to akt tvůrčího utváření našeho těla a života, ne pasivní svědectví o něčem nebo o někom jiném formujícím náš osud.

Taoistická kosmologie nám poskytuje dobrou pracovní mapu pro naši duchovní cestu. Popisuje kosmické vejce nebo tykev, která exploduje původní Jednotu v trojnosti uvnitř vejce ve výbuchu primárního hromu. Tato Jednota v trojnosti je nesexuálním polem původní substance – jϋan-ťing, původního dechu – jϋan-čchi a původní inteligence (nebo ducha) – jϋan-šen.  Původní vůle naznačuje tendenci této trojice ke ztělesnění nebo stvoření. Tudíž původní substance neboli jϋan-ťing je klíčovým faktorem této tendence.

Po explozi vejce tito Tři v jednom získají sexuální charakteristické rysy jako původní vodní žena a původní ohnivý muž. Tím začne dělení na jinové a jangové aspekty, které se páří a rozmnožují. Taoismus se tedy řídí principy, které stejně ctí jin a jang, vodu a oheň, ženu a muže, jako potomstvo Tao. Oheň i voda jsou základem toku Tao a rozvíjejí se z jeho "te", jeho ctnosti nebo duchovní moci, do našeho fyzického světa.

Ale původní duch nezmizel jenom proto, že dýchání jin a jang začne vytvářet hmatatelnější světy ze substance jin a jang. Trojice je stále funkční, jenom působí v jiné dimenzi. Jϋan-šen - původní duch zůstává jako stále přítomný tichý pozorovatel v našem lidském těle. Naše oči nemohou vidět toto skryté já, ale ono vidí našima očima, poslouchá našima ušima. Je tichým svědkem každé fáze našeho života. Také zabarvuje tok čchi  jeho vrozenou inteligencí a duchovními vlastnostmi.

Jak můžeme poznat tohoto původního ducha? Zdá se nespravedlivé, že nás může znát, ale my nemůžeme uchopit jeho nepolapitelnou podstatu. Prozatím moderní lidé trpí pocitem odcizení a oddělení od Tao neboli božského zdroje života nebo Boha. Cílem celé praxe taoistické vnitřní alchymie je vyřešit tuto mezeru obnovením trojice jin-jang-jϋan čchi protékající naším fyzickým tělem. Abychom to udělali, musíme kultivovat svou energii a také tělesné duchy.

Vnitřní úsměv se stává aktem původní vůle, když se používá na spojení našeho lidského ega s původním duchem, a našeho lidského fyzického těla s původní substancí. Toto je důvod, proč může být vnitřní úsměv použit jako praxe osvícení - pomáhá nám zažít úplněji naši pravdivou a původní přítomnost zde v mase.

Vnitřní úsměv je tichý, zaměřený na srdce a snadný, což nám umožní proniknout do skryté, tiché úrovně našeho hlubokého jádra takovým způsobem, který mantry, vizualizace, dýchací techniky, pohybové metody nebo prostá meditace vyprázdnění myšlenek nemohou docílit. To je zvláště snadné na uchopení naší původní substance a její pocítění v těle.

Neexistuje pochopitelně žádná záruka osvícení, které je nakonec definovatelné a poznatelné pouze každým jedincem samým. Takže každý člověk potřebuje aplikovat vnitřní úsměv jinak – jako jinovou praxi, jangovou praxi nebo praxi wu-wei (jüan). Tyto tři metody vnitřního úsměvu jsou navrženy k různému nasměrování toku naší původní vůle. Jin teče směrem k centru, jang odtéká z centra, jüan (nebo wu-wei) teče v obou směrech současně.

Pouze naše původní vůle může proniknout dovnitř a formovat všechny tři lidských poklady – ťing, čchi a šen – a tak změnit osud tří kosmických pokladů - nebe, země a lidství. Někdy nazývám původní vůli novým termínem: původní úsměv. Cítím, že tento pojem pro člověka naší doby lépe vystihuje původní pocit samostatně-vzniklé příčinné souvislosti a naši schopnost radostně formovat pokojnou a harmonickou realitu.

Pamatujte si, že vnitřní úsměv není směřován na žádný fyzický objekt, ale na jakýkoli aspekt pole čchi, se kterým jsme schopni rezonovat. Původní úsměv je také bez určitého cíle pokud souzní s celým polem tvorby čchi.

Zní to teoreticky skvěle, ne? Takže co nám zabraňuje v řešení naší trvalé krize identity, jako "kdo" skutečně jsme? Proč nemůžeme mít splněno každé přání lusknutím prstů? Jediné slovo na čtyři písmena to dobře popisuje: t-ě-l-o. Také známé jako hmota. Už jste to přece slyšeli: duch je odhodlán, ale tělo je slabé. Také to známe jako rozkol těla a mysli, nebo hmoty a ducha.

Pojďme stručně uvažovat o některých ožehavých problémech, kterým čelí opravdoví duchovní hledači. Dovolte, abych předeslal, že se nepokouším změnit kohokoli víru. Nestarám se opravdu, jaké je vaše náboženství nebo vaše víra. Taoismus přijímá všechny náboženství jak nesoucí cennou pravdu pro své věřící. V Číně nikdy nebyla náboženská válka navzdory tomu, že zde byly v historii různé "invaze" buddhistů a muslimů. Taoistický proces umožnil jednoduše absorbovat z dalších náboženství cokoli, co pociťoval jako užitečné a v souladu s přirozenou pravdou.

Mým největším přáním všem je, abychom se mohli snadno usmívat ze samotného jádra původního bytí do každé buňky svého těla a ven do světa mimo. Jako taoista chci, abychom rozvinuli naši opravdovou duchovní esenci a určení. Ale existuje mnoho slov a konceptů lingvisticky začleněných v různých kulturách a náboženstvích, východních i západních, které omezují naše právo na svobodný úsměv. Chci vás před tím varovat. Může to být důvodem, který přináší zbytečné zápasy v životě. Může to zabraňovat duši ve vyjádření původního úsměvu.

 

Zmatek mluveného jazyka – Duchovní bytost proti tělesnému stávání se

Kdykoli existuje nedostatek srozumitelnosti v jazyce, podporuje to rozpor mezi myslí a tělem. Začneme žít v konceptech, místo ve svém těle. Může to také vytvořit zmatek v použití individuální síly vůle. To typicky nastává u transcendentálních náboženství a v přístupu k životu, kdy se stoupenec "odevzdává vyššímu duchu".

Mívají sklon ignorovat "vůli" těla a předstírat, že pokud můžeme zůstat zaměření jenom na beztvarého "ducha", že je všechno ve skutečnosti dokonalé. Obviňují tělo, že vytváří náklonnosti a ty vedou k utrpení. Obecně nemají žádný koncept původní podstaty či posvěcení těla a hmoty. 

Pravdou je, tělesní duchové se nechtějí rozpustit do beztvarého ducha. Milují fyzický život. Mají zde poslání dokončit svůj osud, a rozpouštění do ducha stejného jako při zrodu této mise se jim jeví jako předčasné. Přesně toto odlišuje taoismus od mnoha jiných cest. Tao kultivuje osud těla i duchovní duše. Tao je o dokončení všech aspektů svého já - ve všech dimenzích existence. 

To se stává podstatou odlišení mezi vnitřním úsměvem, jako úmyslným cvičením ztělesněné vnitřní vůle oproti jednoduchému odevzdání naší vůle abstraktní vnitřní bytosti nebo abstraktnímu bohu nebo jinému nehmotnému božstvu nebo spasiteli. Když se odevzdáme abstrakci, jsme ve skutečnosti jen projekcí naší čchi, se snaze ji zpevnit nebo posílit.

Účelem metody, jako je vnitřní úsměv, tedy není, abyste mohli "opravit" sami sebe, protože já není rozbité. Ale lidé se stále vyvíjejí, stejně jako se vyvíjí sama příroda. Taoističtí vnitřní alchymisté se nesnaží zachránit svou duši, oni se prostě snaží urychlit svůj přirozený proces zrání. Vnitřní úsměv nám dává nové komunikační cesty mezi různými dimenzemi já, mezi aspekty stávání se a bytí.

I když tyto vnější i vnitřní aspekty já jsou bezproblémové kontinuum, samotná představa, že se někdo může "odevzdat" nebo "usmívat" na nehmotné centrální bytí (nebo usmívat zpětně z úrovně bytí) ukazuje, že určitý druh praktického rozdílu může mezi nimi existovat.

Přední a zadní strana mince je vyrobena ze stejného kusu kovu, ale na každé straně mince mohou být vylisovány nebo znázorněny různé věci. V lidských termínech, které rozlišují, že „tvar“ přeložený jako skutečnost naší „ lidské tělesné existence“ a naše „lidské jádro vnitřní bytosti“ mají kvalitativně rozdílnou zkušenost, třebaže jsou jednotou.

Takže smrtelnost já může být velkou fyzickou bolestí v jedné dimenzi, zatímco nesmrtelný a beztvarý aspekt já bytí nepociťuje žádnou časovou tíseň, aby léčil své tělo. To je proto, že polovina našeho bytí žije v jiné dimenzi, mimo lineární čas, a v průběžné extázi. Bytí ví, že se vše nakonec vyřeší, i když jen po smrti, protože žije ve věčném čase, který je mimo rozlišení minulosti, současnosti a budoucnosti. To je jádrem "zážitku" různých hustot sebe sama z hlediska neutrálního svědka současně přítomného ve všech třech časových pásmech.

Takže otázka je opravdu jen pragmatická: jaký je nejlepší způsob, jak zlepšit komunikaci a tok energie mezi dvěma tvářemi našich mincí, naším osobním a naším kosmickým Já? Nejedná se o metafyzický, filozofický nebo teologicko-intelektuální problém - žádný z nich nevyléčí bolest. Je to spíše zásadní otázka „jak se zeptáme". Z taoistického hlediska je otázkou, jak přetvořit své pole čchi?

Zatemňujícím řešením tohoto prastarého problému je problém mluveného jazyka. Na co odkazují slova "tělo" a "mysl", nebo "stávání se" a "bytost"? Jaký je rozdíl mezi "osobní energií" a "duší"? Co to znamená, že obě strany musí vzájemně komunikovat? Pokud není nic poškozeného v Já a Duch je tak dokonalý, proč existují miliony lidí, kteří hledají duchovní vedení? Proč se naše civilizace řítí do záhuby znečišťováním nebo nukleární bombou?

Transcendentalisté na to nemají žádnou praktickou odpověď, jen abstraktní metafyzickou nebo náboženskou víru. Pointou je, že se modlí, aby jejich Božstvo zasáhlo a opravilo to, nebo to odkládají na Soudný den. Tento druh modlitby ve skutečnosti žádá Božstvo, aby projevilo jejich osobní vůli ("zachránilo nás"), vyjádřenou v modlitbě.

Ale toto spoléhání se na vyšší nebo oddělenou vůli nefunguje v taoismu. Kolektivní tvorba musí za sebe převzít odpovědnost, musí kolektivní vůlí energeticky modelovat svou vlastní chvíli ve chvilkové existenci. Jak to stručně vyhodnotil učenec v taoistickém kosmologickém textu ze 2. století:  

Židovsko-křesťanský bůh nebo Platónovy Formy vkládají před stanovený projekt chaosu neposlušný svět. Přirozená změna je prostředek (pomoc), poháněný lineární teleologií, která nás vede od stvoření k uskutečnění daného plánu. Existuje plán, začátek, více či méně přímá linie a konec…

V rámci taoistického hledání vysvětlení původu, je předpoklad, že svět je "sám od sebe" (c'-žan) a auto-regenerativní, s energií transformace sídlící v samotném procesu. Neexistuje žádná vnější původní účinná příčina. (Jüan Tao: Návrat ke zdroji, podle Ames a Lau, 1998)

To znamená, že je nesmyslné modlit se k abstraktní vnější příčině, protože žádná neexistuje. Každá příčina je vnitřní, to znamená uvnitř těla. Můžeme nahradit "boha" nebo "nejvyšší božstvo" za "příčinu". Pokud se chcete modlit k Bohu, musíte se modlit dovnitř k své vlastní, samotvořící se životní síle, která je původním duchem vyjadřujícím pravou, původní vůli. Taoisté strávili mnoho tisíc let rozvíjením mluveného jazyka na pomoc popsání naší duchovní cesty mezi Původem a Tvorbou a zpět.

Jejich jazyk popisující přesný vztah mezi substancí – hmotou (ťing), energií (čchi) a duchem (šen), chybí ve většině jiných kultur a náboženství. Nedostatkem jazyka je, proč lidé jen těžko sdělují své duchovní zkušenosti. Musí se uchýlit k citaci poetické nebo mystické literatury nebo kulturních mýtů jako autority.

Rozdělení tělo-mysl je často přítomno i v mystické literatuře a v mýtech. Je to odraz globální náboženské kultury vnímání proti tělu, tj. sklon obviňovat tělo, ať už jako zdroj nebo schránku všeho utrpení. Snad právě proto příznivci náboženství často říkají, abyste přestali klást nepříjemné otázky a jen věřili v jejich božstvo. Chybí jim v jejich náboženské kultuře jakýkoli způsob, jak komunikovat s duchovním aspektem těla. Takže místo toho, se mnozí modlí k nehmotné vnější síle, spíše než ke své vlastní ztělesněné vnitřní síle.

 

Proudící čchi úsměvu jako tichý jazyk přírody

Taoismus je radikálně odlišný. S Tao nemáte dogma nebo víru v božstvo, jen kosmologii – jako kolektivní proces, zakoušený každou jednotlivou chvíli v těle. Ale mohou "o něm hovořit“ hovorovým jazykem, stejně jako "k němu hovořit“ neverbálním energetickým jazykem.

Existuje nepřetržitá řada praktiků Tao, kteří rozvíjejí a zdokonalují tiché alchymistické postupy. Energetické vzorce těchto postupů představují hluboký jazyk sám o sobě. Jedná se o skrytý energetický jazyk přírody. Příroda je tělem Tao a jeho pohybovými vzory, jak fyzickými, tak i subtilními, které jsou ztělesněním jazyka Tao.

Taoisté moudře zvolili stejný energický jazyk, který je používán přírodou - jednota původního dechu protéká celým tělem přírody, který je přítomný v tichu hvězd. Vzory jin-jang v cyklech Slunce a Měsíce, pěti fázové proudění čchi při střídání ročních období a švitoření ptáků, nevinný úsměv na tváři dítěte - to jsou všechno komunikace přírodního energetického jazyka.

Tyto tiché vzorce energetického jazyka vnější přírody se odráží ve vlastnostech lidského těla. Umožňují taoistům udržet své fyzické a energetické tělo uzemněné a v souladu s rytmy vnějšího času, a jeho věčným centrem. Naučili se naslouchat a sledovat přírodu namísto výletů - konceptů hlavou - kulturně konstruovaných božstev – až k přírodním silám. Raději jednají přímo s životní sílou a jejími přirozenými těly, jako se zdroji veškeré duchovní moci, spíše než s bohy vymyšlenými lidmi jako prostředníky.

Toto přirozené uzemnění umožnilo taoistům prozkoumat mystické oblasti neznáma ve svých vlastních tělech. Jejich Nejvyšší Neznámo, "bezbožné božství", není nad hlavou v ráji podobném nebi, ale je přímo před naším nosem, sídlí tiše uvnitř centrálního energetického kanálu (čchung-mai) lidského těla-mysli.

Vnitřní úsměv je nejjednodušší uzemněný, tichý nástroj energetického jazyka Tao. Každý aspekt tělesné inteligence (šen) a energetické funkce (čchi), je systematicky kontaktován, usmějeme se na něj se a přijmeme ho. Tímto úsměvem na vnitřní tělesné inteligence se jim člověk neoddává. Spíše z nimi rezonuje tak hluboce a jemně z vnitřního srdce, že jakékoli odporující, bojovné a nešťastné aspekty se vzdají duchovnímu těžišti v srdci vnitřním úsměvem adepta.

Tyto roztříštěné aspekty jsou výrazem naší vnější vůle, našeho lidského "osamostatnění se". Jedná se o ostré hrany naší osobnosti a našeho negativního chování. Ty jsou pomalu uvedeny do souladu se zdánlivě nepostižitelným centrálním "bytím", původním duchem, který se v jazyce Tao nikdy nenarodil a nikdy neumírá. Ale stále žije klidně a tiše v našem těle. Původní duch nám nikdy nenutí svou vůlí a čeká, až se na něj usmějeme a pozveme ho, aby se stal aktivním v našem těle-mysli.

Jeho dech neboli tok čchi se vždy vyskytuje v souvislosti tělem. Může to být fyzické lidské tělo, lidské subtilní energetické tělo nebo tělo přírody, životního prostředí. Bez těla nedojde k žádné proměně ducha a dechu na substanci a zpět. Forma je rovnocenným partnerem beztvarého. Bytí a stávání se, duch a hmota, jsou dvě strany téže mince, i když nosí různé tváře.

Toto je místo, kdy máme pochopit, jak je užitečná práce na poli čchi těla. To je to, co jsem dostal od Tao, co jsem prakticky nedostal od jógy, buddhismu, hinduismu, kabaly nebo křesťanství. Nechci tím tvrdit, že tam nejsou informace, ale nejsou jasně zmapované nebo přístupné ve ztělesněné praxi.

Jednoduchý postup Tao je nejprve vnitřní úsměv tělesnými vrstvami do tělesného jádra, centra původní substance, dechu a ducha. Pak se vyzařuje ven z tohoto prostoru jin-jang a pěti fází čchi. Exaktní cesta do těla je unikátní podle astrologie člověka a jeho životní situace.

Nikdo nemůže za vás dokončit váš duchovní osud, ale může vám nabídnout metody k nápravě sebe. Proč to nemůže mocný duchovní učitel udělat za nás? Protože chybějící složka nezbytná pro duševní završení vyžaduje osobní vůli. Pokud spoléháte na učitelovu vůli a schopnosti, vaše vlastní schopnosti a vůle jsou oslabeny. Takže můžete získat inspiraci z přenosu na urychlení své vlastní cesty, ale ne její dokončení.

Posilování osobní vůle závisí na osobním těle. Proto radikální taoistické tvrzení: kultivace fyzického těla a jeho vnitřní prostoru je dveřmi k osvícení a nesmrtelnosti. Bez těla žádná kultivace není možná. Je to pravý opak většiny ostatních východních přístupů, které věří, že tělo je hrubé a že je překážkou, kterou je třeba co nejrychleji opustit, aby mohla duše letět do šťastnějšího nebe.

Taoistickým přístupem je kultivovat nebe-na-zemi. Umožňuje jednotlivcům přizpůsobit duchovní nástroje cesty jejich individuálním potřebám. Potřebují jít rychle - použijí nástroje, jako je vnitřní úsměv v jangové podobě. Chtějí postupovat pomalu, usmívají se jinovým způsobem. To jsou cesty vody a ohně, které jsem zmínil již dříve. Proto zdůrazňuji, že vnitřní úsměv může být použit jako jinová nebo jangová metoda nebo jako metoda wu-wei.

To je důvod, proč je vnitřní úsměv efektivnější, když se spojí se cvičením čchi-kungu pěti zvířat nebo se šesti léčivými zvuky, mikrokosmickou oběžnou drahou, fúzí nebo vnitřní alchymistickou praxí kchan a li. Každý nástroj vám poskytne přesnější metody na urychlení naplnění své vůle, utváření toku čchi v rytmu času. Když vaše řeka proudu čchi změní směr, je změněn váš osud.

 

Úsměv vytváří důvěru v původní substanci-tělo

Je neštěstí, že existuje mnohý náboženský jazyk a jinak hodnotné duchovní učení, podporující skryté dualistického předpoklady, které jsou v podstatě proti tělu. Tyto představy se vyskytují jak na východě, tak na západě, v hinduistické, buddhistické, islámské a křesťanské literatuře. Často jsou skryté v transcendentních řešeních, které skrývají postoj proti tělu.

Například jeden populární moderní spisovatel hovoří o "bolavém těle" jako nádobě pro všechna naše utrpení. To je podobné hinduisticko-buddhistické představě o naší tělesné náklonnosti vytvářející karmickou bolest, a že je třeba vystoupit z kola vtělení a být osvobozen od "hrubého" těla. Samotný pojem "bolavé tělo" lingvisticky znamená negativní rozsudek proti samotnému našemu tělu-přírodě.

Je to chyba těla, že může pociťovat bolest, stejně jako radost? Proč místo toho neupozorníme na "bolesti ducha", a nevidíme obnovení původního těla (jϋan ťing) jako řešení, ne-li příčinu? Fyzické tělo je ve skutečnosti nevinné, neutrální dítě, do kterého různí duchové promítají své pozitivní nebo negativní životní zkušenosti. Podle mého názoru získalo fyzické tělo nespravedlivě špatnou nálepku vzhledem k nejasnému duchovnímu uvažování, nejasnému jazyku a hlubokému strachu ze skutečné přítomnosti v těle.

Často jste slyšeli větu: "mysl se musí naučit důvěřovat tělu". Je ironií, že tato věta sama o sobě vytváří rozdělení mysli-těla. Znamená, že tělo má nějakou skrytou inteligenci, která je oddělená od důvěryhodnějšího intelektu. To podporuje iluzi, že veškeré myšlení se vyskytuje v hlavě-mysli, třebaže další druh základní, ale "nižší" inteligence se vyskytuje v těle. Je přesnější myslet na hlavu jako centrum zpracování smyslové informace, kterou všech pět tělesných duchů komunikuje a řídí.

Podle taoistické teorie je tělo-mysl jednotný komplex. Různé aspekty pěti šen, biologických inteligencí srdce, jater, sleziny, atd. tvoří všechno naše vnímání, uvažování a cítění. Neexistuje samostatné fyzické tělo, na které je třeba věřit, všech pět tělesných duchů existuje společně ve stejném pulzujícím kontinuu substance-energie-inteligence (ťing-čchi-šen). Těchto pět duchů lidského těla je rovněž známo jako "pět vůlí" a existují v mnoha oktávách našeho většího vědomí, jako je pět hlavních směrů, pět planet, pět hvězdných kvadrantů, atd.

Nakonec pro lidi existuje jen jedna otázka víry, a to, zda pět tělesných duchů neboli pět vůlí (= mysl já) může společně důvěřovat původnímu duchu a jeho původní vůli, která se projevuje jako univerzální pole čchi. Důvěra je založena vnitřním procesu úsměvu. Ta může vzniknout pouze v případě, jestliže síla úsměvu pochází z celého vědomí těla-mysli. Jakékoliv rozdělení mysli-těla v našem mluveném jazyce, víře nebo v chování, oslabuje důvěru v původní životní sílu.

Vnitřní úsměv pomáhá rozvinout druh víry, která je energeticky ztělesněna a osobně vnitřně zakoušena, nikoli promítnutá na abstraktní vnější božstvo. Nyní se stává zřejmější, proč jsme se usmívali na pět inteligencí vitálních orgánů, na všechny fyzické části těla, a harmonizovali jejich odpověď úsměvem. Zakládáme naši víru v ducha vzhledem k přítomnosti těla.

Pokud někdo zachází s tělem jako s něčím menším nebo odděleným od mysli, je vytvořeno dualistické rozdělení mysl-tělo. Tento typ intelektuálního ega-mysl nikdy nemůže uniknout z pasti svého vlastního dualistického jazyka. Mysl-jako-intelekt se vyčerpá, jako pes honící svůj vlastní ocas. Jediný praktický způsob, jak zkratovat tento kruh mysli honící tělo slovy a pojmy, je zastavit všechno pojmové mluvení. Jediným řešením je začít s tichým úsměvem, na hlubší úrovni než mohou dosáhnout slova a pojmy. To nám umožní kontaktovat původnější úroveň naší vůle.

Úsměv je druhem tiché mluvy. Není nutné se vzdát individuální vůle v taoistickém vnitřním procesu úsměvu - pouze harmonizovat a zaměřit pět vnějších vůlí duchů vitálních orgánů, aby se připojili k naší samo-vyvstávající původní vůli. V tomto smyslu je všech pět individuálních vůlí já posíleno vnitřním úsměvem, ale pouze tehdy, když přijdou do harmonie.

Naše centrální vůle se stává více úsměvy silnější a přijímá oddělené částí našeho těla-mysli do vnitřní jednoty v rámci kolektivního tan-tchienu. Podle taoistického náhledu je univerzální kolektivní bytí zodpovědné za sebe-vytváření své reality v každém okamžiku. Pokud každá bytost bude mír záměr s úsměvem své části kosmické symfonie, existuje harmonie a rovnováha. Můžeme zažít tento "mikrokosmos“ ve svém těle, a "makrokosmos", když se usmíváme do těla přírody.

Taoistická kosmologie sebe-povstávání v těle se zásadně liší od mnoha křesťanských a hinduisticko-buddhistických transcendentních pojmů, že ego se musí vzdát své osobní vůle nebo tělesných přání (=zla) a tak, že se člověk může stát bohem, nebo brahmou nebo buddhou (=dobrým). To bohužel vedlo k představě, že člověk musí "zabít" ego.

Ale ego je pouze formou neškoleného vědomí. Z tohoto pohledu vědomí nemůže být opravdu zničeno, jen potlačeno, popřeno nebo přeměněno do jiné formy. Vědomí jakkoli zlé nebo ignorantské nebo pyšné, nemůže být zničeno, protože je součástí univerzálního pole vědomí. Jak může část pole zničit pole celé? Může ho případně narušit, ale není dostatečně silné, aby ho zničilo.

Věřím, že myšlenka na "zabíjení ega" je jen jinou formou uvažování proti tělu, náboženský pokus vyhrát bitvu mysl-tělo, plíživý útok, aby abstraktní duch mohl dominovat hmotě jednou pro vždy. Měli by rodiče zabít své děti, protože se špatně chovají? To je stejná otázka. Měla by Původní vůle zabít svých pět dětí vůlí-já, protože jsou zmatené nebo je narušen jejich život na fyzické rovině? Nebo by na ně měla praktikovat úsměv, láskyplně je vrátil zpátky na moudřejší cestu kolektivní harmonie?

Pokud abstraktní, nehmotný Bůh existuje, a nechce, aby lidé měli individuální nebo tělesné touhy, proč Bůh poskytnul lidem individuální vůli a tělo? Jen proto, aby si mohli lidé vybrat vzdát se své vůle, a vzdát se svého těla? Tato teologická víra je skutečně nezralým předpokladem, že lidé by měli zůstat bezmocnými dětmi vzdáním se své vůle nad svým vlastním tělem, a že místo toho vševědoucí Bůh Otec by měl vše rozhodnout za ně a za jejich tělo.

Samozřejmě, že to je přesně to, proti čemu se moderní věda právem snaží bojovat, jako oslabující lidstvo. Věda říká, lidé by měli převzít kontrolu nad svým osudem, ne nějaký neviditelný bůh nebo bohové. Avšak věda často zachází příliš daleko v opačném směru popíráním, že přírodě lze přičíst jakoukoli kolektivní vnitřní vůli, nebo že nějaké božské inteligence existují. Přijímá za skutečné, co může být posouzeno matematicky nebo přístroji.

Výsledek: obrovský rozpor mezi náboženstvím uctívajícím božstvo a vědou manipulující s hmotou. Věřím, že taoistická kosmologie jako proces nabízí skutečnou střední cestu, jak kultivovat ducha, tělo a svobodnou vůli. Nepopírá tělo nebo ducha, ale integruje je do funkčního kontinua. Taoistická energetická věda by se mohla stát základem pro nově vznikající globální duchovní vědu, stejně jako její nevlastní dítě - čínská medicína, je jedním z nejmocnějších sil v alternativní medicíně.

Moderní techno-věda je studená. Postrádá srdce. Její nejskvělejší myslitelé mají obecně nevyvážený intelekt, který je často odpojen od srdce a těla. Technologičtí vizionáři jsou více zaměřeny na vývoj nových chytrých strojů, než na kultivaci naší stávající bio-inteligence. Potřebujeme rovnováhu starověkých a nových technologií. Taoistická vnitřní alchymie může akceptovat výsledky přírodních věd, dokonce se energeticky rozpíná za ně. Je systematická, ale má usmívající se srdce.

 

Velké tajemství vnitřní alchymie

Vnitřní úsměv je podstatný pro přijetí skryté třetí síly v přírodě, původního dechu. Původní dech zprostředkovává mezi původním duchem a původní látkou, které prožíváme jako lidského ducha a lidské tělo. Původní dech je také prostředníkem mezi všemi dualitami, jako je dobro a zlo. Je schopen je zprostředkovat, protože tento jemný, ze sebe vznikající neutrální dech se nalézá převedený do všech polarit lidmi uplatňujícími svou svobodnou vůli.

Ovšem, každá kultura má své esoterické učení - alchymistické, které jde nad rámec duality dobra a zla, ale bývá většinou potlačeno nebo skryto. Nebo přežije jako texty, ale praxe a linie jsou ztraceny, a tak zůstávají pro moderního čtenáře nepřístupné texty. Proč linie západní vnitřní alchymie převážně zanikla? Snad kvůli přemíře tajemství alchymistů. Mým posláním je napomoci, aby stále žijící linie taoistické vnitřní alchymie se stala dostupnou jako dostupná součást moderní duchovní vědy.

Velkým tajemstvím všech alchymistů je, že třetí silou skrytou s tchaj-ťi jinu a jangu - původním dechem (jüan-čchi), lze obnovit naše původní energetické a duchovní tělo (jüan-ťing) ve fyzické dimenzi. Když vykrystalizuje, je to známé pod mnoha jmény: elixír, zlaté světelné tělo, nesmrtelné tělo, nesmrtelné dítě, perla. Bez osobní vůle k vytvoření tohoto těla vnitřního světla a vnitřního zvuku, se původní dech postupně rozptyluje.

Mohli bychom jít hlouběji do všech těchto otázek, ale patří to na kurzy vyšší úrovně vnitřní alchymie (útočiště naživo nebo domácí studium na audio-video). Tyto kurzy vás provedou krok za krokem sedmi etapami duchovního a tělesného vývoje podle Oblaka. Každý krok má pohybovou čchi-kung praxi, stejně jako meditační praxi, která vám pomůže zrodit své "nesmrtelné dítě" a pozvednou ho k moudrosti. Neexistuje nic, co připojit, a žádné náboženské nebo filozoficko-intelektuální dogma k věření.

Jediným důkazem o této alchymistické cestě Tao je, zda člověk pociťuje rostoucí úroveň vyšší frekvence toku čchi v těle-mysli. To je ověřitelné vlastní tělesnou zkušeností fyzické vitality a vnitřním klidem a radostí. Pokud máte pocit výraznější harmonie a rovnováhy v životě, vaše praxe je úspěšná.

Pokud se nedokážeme vnitřně usmívat a přijmout základní jednotu našeho těla a jeho životních zkušeností v nejbližším fyzickém těle, pak to nahrazujeme slepou vírou v abstraktní vyšší já, které nikdy nevytvoří jednotu. Odkládání sebe-realizace jejím plánováním do budoucnosti je nevědomou sabotáží, která nás odděluje od pravdy obsažené v přítomném okamžiku.

Léčivé taoistické postupy šest léčivých zvuků, hra pěti zvířat, mikrokosmický okruh, fúze pěti elementů a kchan a li (voda a oheň) jsou navrženy tak, aby rozpustily blokády, které oddělují tělo-mysl a minulost-budoucnost. Všechny mají společnou jednu věc: jsou zaměřeny na krystalizaci naši vnitřní podstaty v přítomném okamžiku. To je jejich zásadní rozdíl od mnoha vynikajících, ale dílčích systémů čchi-kungu a tchaj-ťi. Metoda Léčivé tao kombinuje čchi kung s nej-tan - meditací vnitřní alchymie.

Kam vedou tyto praktiky? Lidský duch se vyvíjí, aby se stal zakotveným (uzemněným), sebe-realizovaným, autentickým člověkem čen-žen. To spontánně rozvíjí etické chování a harmonii se sociálním celkem. Prakticky lze říci, že postupují budováním energetického těla, která je postupně rafinováno na duchovní tělo vnitřního světla a vnitřního zvuku. Tato úroveň praxe je tím, co činí vnitřní úsměv skutečně duchovní wu-wej metodou, spíše než metodou jin-vodní nebo jang-ohnivou na vyrovnávání těla a osobnosti.

Vnitřní úsměv je ideální na rozpouštění blokád čchi. Je skvělý k obnovení každodenního zdraví a proudění čchi v nekonečném množství jednoduchých, ale hlubokých aplikací, které pocházejí z bezpodmínečného sebe-přijetí. Ale jeho největší přednost je, že vnitřní úsměv může také být cestou k osvícení.

Vnitřní úsměv se může stát způsobem kultivace našeho lidství, hluboce zakotvené v našem kolektivním lidském původním duchu. Lidství je jedním ze tří pokladů Tao, spolu s Nebem a Zemí. Lidstvo v této době velmi potřebuje nasytit původním úsměvem.

Jako poslední úsměv jsem si odložil odkaz na starověkého čínského mistra Konfucia, který se také považoval za studenta Tao. Měl zajímavý pohled na úsměv:

 

Přicházíme na tento svět s pláčem, zatímco kolem nás se usmívají.
Opouštíme tento svět s úsměvem, zatímco kolem nás pláčou.

- Konfucius, 460 př. n. l.

 

90 letá švýcarská dáma, jejíž úsměv se stal součástí jejího obličeje. I když se její ústa otočí dolů, úsměv stále prosvítá.

 

 

Pokud se rozhodnete následovat vnitřní úsměv jako součást své cesty, jsem si jist, že se budete schopni usmívat za rámec života a smrti do srdce tajemného Tao.

Tím končí tato kniha. Doufám, že když vás opouštím při zahájení vaší cesty, že prozkoumáte možnosti, že jsme všichni úsměvem ve stejném vnitřním prostoru uvnitř našeho těla. U lidí to je vnitřní srdeční prostor naší kolektivní lidskosti, který nás skutečně propojuje jako jednu bytost.

 

Vnitřní úsměvy, Michael Winn

 

Kontakt

Jaroslav Holeček jaroslav.holecek@seznam.cz