Začínáme meditovat

Takže jsme založili naši knížku sluchu a sledujeme úroveň našeho hučení v uších. Možná, že to nevypadá dobře – naše knížka je plná zamračených tváří a v uších nám hučí až k zbláznění. Začněme s metodou a uvidíme, jestli to dokážeme zlepšit. Čchi-kung jde ruku v ruce s meditací. Potřebujeme se znovu naučit, jak pociťovat uvolnění těla, jinak brázdění čchi-kungem a provádění pohybů strnulým, mechanickým způsobem prostě nebude fungovat. Musíme se naučit, jak meditovat a o tom všem je tato kapitola. Musíme každý den začlenit do svého života čas meditace. Následující poznámky jsou opět založeny na článku, který jsem vystavil před časem na svém webu.

Existuje mnoho technik meditace. Co se teď chystám popsat je jednou z nich. Směšuje buddhistickou všímavost s trochou taoistické práce s vnitřní energií. Ale nedělejte si starosti s tím, co to znamená. Jste-li právě teď na nějakém temném místě, tak pravděpodobně jste měli nebo máte právě problémy s hučením v uších a nějaká meditační technika vám pomůže. Bez ohledu na metodu, pro kterou jste se rozhodli, cvičte každodenně dokud se necítíte dostatečně stabilizovaní, abyste na praxi zapomínali.

Takto budeme meditovat.

Pokud jde o způsob, shrnu na konci kapitoly hlavní body, takže pokud jste nemocní, přeskočte tam, tady je to popsáno trochu kostrbatě.

Pokud můžete objevit v místě nějakou třídu, jděte do toho. V opačném případě čtěte dál.

 

1.      Jak dlouho máme meditovat?

První, co potřebujeme udělat je rozhodnout se, kolik času můžeme věnovat meditaci. Deset minut je dobrý startovací bod. Jak se do toho dostanete, budete přirozeně chtít prodloužit čas věnovaný meditaci. Já obecně usiluji asi o třicet minut, ale když jsem byl opravdu v „zóně“, pokračoval jsem i hodinu nebo více.

Obyčejně nahlížím pesimisticky na každou pomůcku, která se nabízí jako základní pro naši spiritualitu, emoční nebo fyzickou pohodu, ale tady udělám výjimku, protože hovoříme o jednoduchém určení času. Pokud si můžete nastavit nějaký časovač, třeba kuchyňskou minutku nebo budík, něco, co zazvoní nebo zapíská, ale bez vytrvalého tikání. Časovač vám umožní se uvolnit. Nezajímáte se, jestli už čas vypršel a nekontrolujete hodinky. Takže vezměte časovač, nastavte ho a zapomeňte na to.

Nežijete-li sami – a to zejména máte-li děti, které pobíhají kolem, musíte k nim být upřímní v tom, co děláte. Takže jim řekněte: „Podívejte, budu meditovat a je mi jasné, že to můžete považovat za poněkud zvláštní, ale chci to opravdu vyzkoušet a nechci být následujících deset minut rušen“. Nebo můžete zkusit: „Nechoďte ke mně, jen pokud bude hořet. Nejsem tady, ano?“

Asi to nebude fungovat, ale aspoň jste to udělali to nejlepší a doufejte, že to nakonec pochopí. Buďte k nim laskaví a buďte laskaví k sobě. Nezlobte, když budete vyrušeni. Hněv je opak toho, čím se chceme stát. Pokud k vám vrazí, uvažujte o tom jako o příležitosti na změření, jak daleko jste od hněvu.

Hněv je pro vás za všech okolností opravdu špatný.

Naštěstí se zkušenostmi objevíte, že se můžete kdekoli zastavit a meditovat, dokonce na letišti, i když připouštím, že to není ideální místo pro začátek. Také jen málokteří z nás si mohou užívat luxus soukromí „meditační místnosti“, a tak jenom použijte zdravý rozum a odejděte někam, kde si myslíte, že to bude nejpohodlnější a nejméně budete rušeni. Pokud to znamená, že budete cvičit v koupelně, tak ano, budiž.

Nyní se posaďte.

 

1.      Sezení

V instruktážním videu ke stylu čen tchaj-ťi, velký mistr Čchen Čeng Le-e popisuje proces meditace s odzbrojující jednoduchostí:

Říká: „Jen chvíli tiše seďte.“

Opravdu nebuďte tím posedlí – jenom seďte. Pokud zvládnete „pozici „plného lotosu“, aniž byste měli bolesti, tak ji použijte. Pokud ne, seďte, jak nejlépe dokážete, překřižte nohy nebo je roztáhněte, to nevadí – hlavním cílem je opatřit si jednoduše pohodlný a stabilní základnu na narovnání jemně vzpřímených zad.

Záda jsou zde důležitá, a můžeme dosáhnout něčeho podobného správným držením, pokud si představíme svou hlavu zavěšenou na niti napojené na naše temeno a zlehka nás natahující vzhůru a na tom visící záda. Nedělejte si s tím velké starosti – dělejte jen, co cítíte jako pohodlné. Zjednodušeně řečeno je správná pozice někde mezi shrbením a sezením zpříma.

Nemůžete-li sedět na podlaze, máte-li potíže s klouby a máte obtíže si sednout na zem a zase se zvednout, tak seďte na židli, věnujte pozornost pozici páteře a vyhněte se pokušení opřít se. Ve své slavné knize o mikrokosmické meditaci Mantak Chia zcela odmítá myšlenku sezení se zkříženýma nohama na podlaze a srdečně doporučuje používat židli. Jste zmateni? Já také. Nebojte se, dělejte to, jak chcete, nechceme se zde pohybovat po zemi.

Takže teď sedíme.

Co dál?

 

2.      Přemáhání nepokojné mysli

Pokud budete nadále vyrušováni – ne někým s kým žijete, potom někým, s kým sdílíte hlavu. Bude říkat něco jako: „Necítím se pohodlně. Můžeme se trochu pohnout?“

Takže jste ochotný člověk a opravdu se trochu posunete a určitě se hlas prakticky okamžitě znovu ozve: „Nepomohlo to, nohy trpí!“

Můžete se tak nechat klamat dost dlouho – způsob sezení, způsob opření rukou, ale jednu chvíli musíte říci: „Podívej, před chvílí jsme byli v dokonalém pohodlí. Co se změnilo?“

Tiše a rozhodně řekněte NE tomuto dotírajícímu hlasu.

Jde o první krok k uvolnění.

Usaďte se v pozici a neměňte ji, doku nevyprší daný čas. Opravdu! Uvolněte a pak ztuhněte. Staňte se neživou loutkou, živoucí sochou. Nehněte ani svalem. Ani o milimetr.

Takže, teď jsme v klidu vyřešili, jak se nepohybovat. Co nastane dál, je setkání se s otravným vypravěčem.

Je to jako, když máte důležitou práci a chcete se na ni soustředit, ale neustále jste vyrušováni druhými, abyste dělal něco lepšího, vyprávějí vám o dovolené, nebo hloupé drby. Je to zase dítě ve vaší mysli – napadá vás řetězy myšlenek. Co dělat? Dobře, nedokážete to vědomě zastavit, stejně jako nedokážete zastavit dýchání. Takže stejně jako při skutečném klábosení v životě poodstupte, poslouchejte jen na půl ucha, zatímco se klidně zaměříte na úkol. A naším úkolem, nezapomeňte není nic složitějšího než tiše sedět.

Nechejte myšlenky přicházet a odcházet. Nesnažte se je zastavit, ale místo toho se pokuste vyvarovat jejich aktivnímu přerušování. Pokud se přistihnete, že u něčeho setrváváte, nebuďte na sebe tvrdí – prostě to nechte být, odežeňte je, a řekněte si – právě teď nechci myslet. Směřujeme nakonec k tomu, podrobit si tyto poletující myšlenky, ale toto jsou ještě začátky a člověk nikdy nepotlačí sílu silou. Toto je vaše vlastní já, o kterém konec konců teď hovoříme, a tak musíte být jemní. Nemá smysl bít se příliš.

Nemá smysl se zlobit.

Hněv je opakem toho, kam se chceme dostat.

Co teď?

Dýcháme.

Z tan-tchienu.

 

3.      Co je tan-tchien?

Pokud jste se ve škole učili biologii člověka, nikdy tam žádná zmínka o tan-tchienu nebyla. Důvodem je, že to nejlaskavější, co o něm řekne západní medicína, že je to představa. Nicméně pokud se ho snažíte si představit, soustředíte se na něj, je potom jako skutečné, a nakonec ho budete pociťovat jako fyzickou přítomnost, jako něco pohyblivého, vyvýšeninu, něco ztuhlého, teplo, mravenčení a nevysvětlitelně povzbuzující. Zkuste mi potom tvrdit, že tan-tchien neexistuje.

Kde to je?

Když si položíte ruce na břicho, dejte špičku ukazováku do pupíku a potom lehce zatlačte špičkou malíčku do podbřišku. To je místo tan-tchien, několik palců dovnitř v podbřišku. Seznamte se s ideou této „představy“ a pokuste se přesvědčit svou mysl – možná proti její lepší povaze – o fyzické realitě tohoto místa ve vás. Pečujte o něj, dokonce i když nemeditujete. Přemýšlejte o něm a sledujte, zda ho dokážete cítit. Co potřebujeme, je probudit ho, a to provádíme postupně, dýcháním. Pokud jste ještě nikdy tan-tchien nepocítili, nemějte obavy. Je to vaše nejdůvěrnější součást, významné centrum vaší bytosti. Je jako nejlepší přítel, jakého jste kdy měli.

 

4.      Dýchání

Důležité je, jak v meditaci dýcháme – ve skutečnosti je způsob dýchání meditací, takže věnuji trochu času jeho popisu.

Vždy bychom měli dýchat nosem. Začněte sledovat vlastní dýchání, a když zjistíte, že vypadáváte ze zvyku dýchat nosem, pak se to pokuste znovu naučit. Dýchání nosem je správný způsob, jak dýchat a bez větší námahy se stane opět automatickým. Samozřejmě, pokud vás trápí ucpaný nos a nemůžete se dostatečně nosem nadechnout, pak zapomeňte na to, co jsem právě řekl a dýchejte ústy.

Na podporu dýchání nosem zavřete ústa a dotkněte se špičkou jazyka tvrdého patra, hned za předními zuby horní čelisti a nechte ho tam. Možná jste to už dříve někde četli. Uváděné důvody se liší podle druhu knih, které čtete.  Bojovník kung-fu to dělá proto, aby měl jazyk mimo při kopu do tváře a nekousl se do něho. A seriózní „wei-kung“ čchi-kung vám řekne, že tato poloha jazyku slouží na kompletaci okruhu koncepčního kanálu, který klesá na přední části těla, takže čchi se bez toho nemůže usadit v tan-tchienu. My máme za cíl meditaci a je to nejlepší způsob, jak zatěsnit ústa a prosadit záměr, že chceme opravdu vážně dýchat nosem.

 

Dýchání nosem.

Když vdechujeme, představujeme si, jak je vzduch vtahován do tan-tchienu, jako by samotný tan-tchien byl druhem plic. Vysouvající se a vtahující vzduch. Abychom tomu napomohli, dýcháme břichem spíše než hrudníkem, což nám ze začátku může připadat zvláštní. Ve skutečnosti to, co děláme je, že naplňujeme plíce zespoda nahoru, abychom se nadechli, vystrčíme břicho a to způsobuje, že se bránice protahuje směrem dolů. To se nazývá břišní dýchání. Časem tato technika zvětší kapacitu plic a povzbudí delší, pomalejší rychlost dýchání.

Zdravější je dýchat tímto způsobem, plíce přijmou více kyslíku a krev je mnohem okysličenější. Také to stimuluje lymfatický systém, odstraňuje toxiny a další špínu, které můžeme postrádat. Jakmile se naše tělo seznámí s pocitem břišního dýchání, stane se automatickým, takže jeho užitek se projevuje i mimo meditaci.

Průměrná rychlost dýchání dospělého člověka mimo meditaci, v klidu je mezi 12 až 20 dechy za minutu. Čím je dechová frekvence vyšší, tím mělčí je každý nádech, u některých lidí se zdá, že dýchají pouze samotnými vrcholky plic sérií rychlých, krátkých lapavých dechů. Každý jsem jiný a výsledky se liší, ale po několikaletém cvičení je moje přirozená respirační rychlost v klidu asi 4 nebo 5 dechů za minutu a během meditace přirozeně klesá na asi 2 dechy.

Tan-tchien a dech jsou v meditaci důležité, alespoň v metodě, kterou cvičím já, a dokonce, i když nemeditujeme, je dobré se seznámit s tím, jak působí. Když nadechujeme, představujeme si vyvyšování tan-tchienu, jak se břicho rozšiřuje, představujeme si, jak je dech vtahován do tan-tchienu jakoby chladným a hedvábným vláknem, ale když vydechujeme, spíše než stahování tan-tchienu si představujeme, jak se zatěsňuje a zadržuje dech, a jak se břicho zatahuje vypouštěním vzduchu, je v tan-tchienu pocit naplnění brněním (chvěním), komprese, zhutnění nebo upevňování energie.

To vše může znít trochu hloupě, a především to bude zcela imaginární cvičení, ale pokud budete trpěliví, nakonec začnete pociťovat probouzení tan-tchienu, pocítíte, jak v něm roste „energie“ a jakmile se s ním seznámíte, dokonce i když nemeditujete ani chvilku, usadíte v něm pouze myšlení a budete ho vnímat jako vzrušující. Nemám tušení, co přesně tan-tchien je, ale cítím, že se dá popsat pouze jako dechová energie rozvíjející se do výrazné relaxace a velmi uklidňující záležitost.

Získání citu pro tan-tchien je potom jedním z mezníků v této meditaci, kterou provádím. Nepřijde to hned a neměli bychom se o to snažit, nebo se na to nějak fixovat. Tan-tchien je jako vrnící kočka v klíně. Hlaďte ji, pociťujte její teplo, uklidňující vibrace v celém těle, ale jinak ji nechte na pokoji.

Získání citu pro tan-tchien jde ruku v ruce s pocitem uvolnění, pomalým, hlubokým dýcháním. Jakmile tento cit rozvinete, zjistíte, že zaměření se na něj zaměstná mysl a méně vás obtěžují poletující myšlenky.

Ale můžeme pokračovat.

Také pomáhá poslouchání zvuku svého dechu.

Tak poslouchejme.

Pokud můžete slyšet svůj dech během dýchání, dýcháte příliš rychle. Zvuk tichého dýchání můžete slyšet pouze tehdy, když vstoupíte do hlubšího stavu meditace.

Takže.

 

5.      Zvuk tichého dechu

Zenový koán? Zvuk tichého dechu. Je to jako otřepaný starý vtip o zvuku tlesknutí jednou rukou, nedává to vůbec smysl, ale ve skutečnosti to je docela prosté. Dýcháte-li normálně a nasloucháte, budete slyšet a pociťovat pohyb vzduchu do nosu a ven. Dýchejte pomaleji a zvuk a pocit bude postupně slábnout, až se dostanete do bodu, kde poznáte, že dýcháte pouze podle pohybu břicha. Nezaznamenáváte žádný zvuk, žádný pocit dýchání v uších nebo v nose. To je zvuk tichého dechu.

Zpomalte.

Sledujte, jestli to dokážete objevit.

Gratuluji.

Meditujete.

 

6.      Souhrn

1. Rozhodněte, kolik času máte k dispozici. Nastavte si časovač.
2. Posaďte se, záda rovně, neopírejte se. Nohy zkřížené nebo odtažené, na podlaze nebo na židli. Na tom nezáleží. Relaxujte.
3. Vyrovnejte pozici, řekněte si, že se cítíte dobře. Relaxujte.
4. Nepohněte ani svalem, dokud se neozve časovač.
5. Řekněte si, že právě teď nechcete na nic myslet, ale nesnažte se zastavit myšlenky vznikající spontánně – to je nemožné. Zaměřte se na soustředěnou, klidnou zónu bez myšlenek. Pokud myšlenky vyvstávají, a přistihnete se, že u něčeho přebýváte, odežeňte je jemně stranou.
6. Zavřete ústa, špičku jazyka přiložte na horní tvrdé patro, právě za předními zuby.
7. Představujte si tan-tchien.
8. Dýchejte nosem, pokud můžete. Při nádechu si představujte tan-tchien nasávající vzduch dolů. Představujte si, že je to spíše tan-tchien než plíce, kdo tvoří dýchání. Máte ucpaný nos? Pak samozřejmě dýchejte ústy.
9. Při nádechu se břicho roztahuje. Při výdechu se přirozeně uvolňuj a pozorujte, jestli dokážete pocítit vrnění tan-tchienu.
10. Při následujících deších zpomalujte, dokud až už nic neslyšíte.
11. Vnímejte všechny pocity přicházející z tan-tchienu.
12. Relaxujte a užívejte si to.
13. Ozval se časovač.
14. Vstaňte a pusťte se do svého dne.

 

Opakuji: Máte-li emočně špatné místo, zaručeně meditujte každý den. Ráno nebo večer, na tom nezáleží. Snažte se ze začátku alespoň o deset minut, postupně přidávejte až zvládnete 30 minut nebo více, cítíte-li se na to. Jste-li ale předměstská bytost se zaměstnáním od devíti do sedmnácti, bydlíte v domě plném aktivních lidí je nejspíše nastavení nějakého specifického rozvrhu hodin k meditaci nepoužitelné, protože nevyhnutelně nějaké rodinné krize přeruší váš přehledně sestavený plán. Musíte být flexibilní. Co byste neměli dělat, je dostat se do situace, kdy se cítíte provinile, že jste vynechali svou meditaci, a to buď proto, že se něco stalo a nevybyl čas, nebo jste pocítili vnitřní odpor k meditaci. To jsme zažili všichni. Buďte k sobě laskaví. Nemějte pocit viny. Nebo vzteku.

Jak je to se mnou? Po dosažení jistého stupně vytrvalosti pravidelné meditace moje cvičení ochabuje a stává se sporadickým. Nemyslím na ni. Vrátíte se k ní, když budete potřebovat. Nesměřujeme k buddhovství, jen trochu jasu a klidný pocit.

Jak se pociťuje jas (čistota)?

Pociťujete klid.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017