NEJ-TAN (neidan) - „vnitřní rumělka”, „vnitřní elixír”, "vnitřní alchymie”; v řeči taoistické školy vnitřní alchymie pojem nej-tan znamená vývoj nesmrtelné duše z třech sil udržujících život: z esence (ťing), životní energie (čchi) a ducha (šen). Tento proces byl popsán termíny vnější alchymie (waj-tan), při němž se jeho stoupenci snaží připravit z určitých chemických substancí elixír nesmrtelnosti (čchang-šeng pu-s´): V lidském těle, jež je totožné s kotlem vnější alchymie, jsou esence a životní síla, které odpovídají chemickým substancím waj-tanu, hněteny za pomoci ducha na posvátné embryo (šeng-tchaj).
V nej-tanu jsou vnitřní „legování” a „sublimace” prováděny sebráním myšlenek. Tím, že jsou životní síly koncentrovány uvnitř, očištěny a nezávislé na smyslovém světě, může dojít k obratu každého toho procesu, který normálně způsobuje smrt člověka.
Adept nechá ve svém vnitřku prostřednictvím různých meditativních dechových cvičení vzniknout novému člověku, tzv. posvátnému embryu. Tato nesmrtelná duše opouští v okamžiku smrti zemřelé tělo a stoupá na nebesa. Toto posvátné embryo taoisté popisují často také jako „zlatý květ”, který se otevírá tehdy, když adept dosáhl osvícení. Filosoficky vyjádřeno, spočívá osvícení stoupenců vnitřní alchymie v návratu do nicoty. Jejich cíl je stejný jako u filosofického taoismu (tao-ťia) Lao-c´ a nebo Čuang-c´a: sjednocení s taem prostřednictvím dosažení harmonie jinu a jangu (jin-jang).
Praxe nej-tanu nastupovala za dynastie Sung pozvolna na místo waj-tanu. Byla rozšířena především ve Škole realizování pravdy (Čchüan-čen-tao) s jejími rozličnými proudy a byla silně ovlivněna buddhismem, především čchanovým buddhismem.
Slavnými představiteli školy vnitřního elixíru jsou Wej Po-jang, Čchen Tchuan, Čang Po-tuan. Důležitým textem je Tchaj-i ťin-chua cung-č´, známý jako „Tajemství zlatého květu”.
Základní myšlenkou školy vnitřního elixíru je, že tři životní síly člověka, ťing, čchi a šen, mají materiální, patrný aspekt, který je účinný uvnitř těla, a nemateriální, nezřejmý aspekt, jenž působí ve vesmíru. Cílem přívržence nej-tanu je v meditativním dechovém procesu čistit esenci a přeměnit v čchi a poté čchi čistit a transformovat ji v šen (lien-ťing chua-čchi, lien-čchi chua-šen). Poslední stupeň cesty spočívá v čištění ducha a jeho návratu do nicoty (lien-šen fu-su) a v dosažení integrace pravého já s vesmírem.
Předpokladem pro úspěšnou praxi nej-tanu je posilovat vlastní esenci. K tomu jsou většinou stanoveny sexuální techniky (fang-čung-šu), které však jsou některými taoistickými učenci striktně odmítány. Nejdůležitější z nich spočívá v tom, že se esence vrátí zpět, aby se posílil mozek (chuan-ťing pu-nao).
Vlastní práce alchymisty začíná vytvořením vnitřního energetického oběhu, tzv. malého nebeského oběhu (siao-čou-tchien). Malý oběh začíná ve spodním tan-tchienu, stoupá kontrolním kanálem tu-maj páteří na temeno hlavy a odtud klesá funkčním kanálem žen-maj zpátky do tan-tchienu; to se děje ve stádiu transformace esence na čchi. Nejdůležitější centra dráhy tu-maj leží 1. na nejspodnějším konci páteře, 2. v okolí ledvin, 3. uprostřed páteře, 4. na spojnici mezi páteří a lebkou. Nejvyšší z těchto center je tzv. horní rumělkové pole (tan-tchien), blízko ni-wan. Nedůležitějšími centry dráhy žen-maj jsou střední a dolní rumělkové pole, žlutá síň (chuang-tching) uprostřed břicha a síň světla (ming-tchang) mezi očima. Po transformaci esence na čchi, v následujícím stádiu přeměny čchi v ducha šen, začíná velký nebeský oběh, což je pohyb čchi mezi středním a spodním tan-tchienem.
Celý oběh je v alchymistických textech rozdělen na 12 úseků, jež jsou symbolizovány hexagramy z I-ťingu nebo cyklickými znaky, které jsou přiřazeny měsícům nebo dvouhodinovým úsekem dne.Texty zobrazují stoupání a klesání energie v oběhu také často jako sjednocení kchan a li či draka (jang) a tygra (jin), čímž je realizován cíl nej-tanu.
Lexikon východní moudrosti