Historický přehled taoistické alchymie
Fabrizio Pregadio
Úvod
Čínská alchymie má historii více než dva tisíce let, zaznamenanou od 2. století př.n.l. do současnosti. Její dvě hlavní větve, známé jako waj-tan, neboli externí alchymie a nej-tan, neboli vnitřní alchymie, se podílejí na základu její doktríny, ale liší se od sebe v jednotlivých postupech.
Waj-tan (dosl. "externí elixír"), který vznikl dříve, vychází ze složení elixírů prostřednictvím manipulace přírodních látek a ohříváním složek v kelímku. Jeho texty se skládají z receptů, společně s popisem složek, rituálních pravidel a průchodů, které se zabývají kosmologickým sdružení minerálů, kovů, nástroje a operace. Nej-tan (dosl. "vnitřní elixír") si vypůjčil značnou část slovníku a metafor od svého dřívějšího protějšku, ale má za cíl vyrábět elixír v osobě alchymisty, pomocí primární složky vesmíru a člověka jako přísad. Nej-tan texty pokrývají širší spektrum osob v porovnání s waj-tan; na jedné straně duchovní učení o tao (absolutní a původní projevený svět), a na straně druhé popisy fyziologických postupů.
Hlavními označeními elixíru jsou čchuan-tchan neboli navrácený elixír a – zejména ve „vnitřní" větvi – ťin-tan neboli zlatý elixír. Zlato (jin) představuje stav stálosti a neměnnosti mimo změny a pomíjivost, které charakterizují vesmír. Pokud jde o tan, "elixír," lexikální analýza ukazuje, že sémantické pole tohoto pojmu – který také označuje odstín červené – se vyvíjí z kořenového významu "esence", jeho konotace zahrnují skutečnost, princip nebo skutečnou povahu subjektu nebo jeho nejzákladnější a významný prvek, kvalitu nebo vlastnost. Na základě tohoto termínu, autoři alchymistických textů se často nazývají svou tradici cestou zlatého elixíru (ťin-tan č' tao).
Základní doktrína
Ani alchymie jako celek, ani waj-tan, ani nej-tan individuálně nepředstavují „školu“ s definitivním kanonickým korpusem a jedinečným přenosem. Naopak každá z těchto dvou hlavních větví představuje pozoruhodně rozmanité doktrinální tvrzení a podoby praxe. Mimo svých rozmanitých a téměř nekonečných formulací se však cesta zlatého elixíru vyznačuje ustavením doktrinálních principů, které byly nejprve uvedeny v základních textech taoismu – zejména v Tao-te-ťingu neboli v Knize cesty a její ctnosti, pokud jde o vztah mezi taem a světem. Vesmír, jak ho známe, je chápán jako poslední stupeň v sérií transformací, které způsobují sled souběžných simultánních posunů od Ne-bytí (wu) k Jednotě (i), dualitě (jin a jang) a nakonec multiplicitě (wang-wu – „deset tisíc věcí“). Úkolem alchymisty je vrátit tento proces zpět. Praxe by měla být prováděna pod přísným dozorem mistra, který poskytuje „ústní instrukce“ (kchou-ťüe) nezbytné k pochopení procesů, které adepti vykonávají s minerály a kovy nebo procházejí vnitřně. Ve waj-tan a nej-tan je prý dokonalost udělena odlišně (stav popsaný takovými výrazy jako „sjednocení s taem“), nesmrtelnost (znamenající buď duchovní stav nebo někdy v doslovném významu), dlouhověkost, léčení (zase oba výrazy v širokém smyslu nebo ve vztahu k určitým chorobám) a – speciálně ve waj-tan – komunikace s božstvy nebeského panteonu a ochrana před duchy, démony a dalšími škodlivými entitami.
Alchymistický korpus
Zatímco historické a literární zdroje (včetně poezie) poskytují mnoho významných detailů, hlavním pramenem čínských alchymistických zdrojů je taoistický kánon (Tao-cang), největší sbírka taoistických děl. Asi jedna pětina z jeho 1500 textů úzce souvisí s různými alchymistickými tradicemi waj-tan a nej-tan, které se vyvinuly do poloviny 15. století, když byl současný Kánon sestaven a vytištěn. Několik pozdějších textů patřících k nej-tan bylo nalezeno v Tao-cang ťi-jao (základní taoistický káno sestavený původně kolem roku 1800 a rozšířený v roce 1906) a mnohé další byly publikovány v menších sbírkách nebo jako samostatná díla. Moderní studium čínské alchymistické literatury začalo v minulém století, poté co byl Kánon vytištěn a široce zpřístupněn v roce 1926. Mezi hlavními příspěvky v západních jazycích mohu uvést pro waj-tan: Joseph Needham (1900-95), Ho Peng Yoke a Nathan Sivin. A pro nej-tan: Isabelle Robinet (1932-2000), Farzeen Baldrian-Hussein (1945-2009) a Catherine Despeux.
Přeložil: Jaroslav Holeček 2017